Hypogeum na Maltě si nadále střeží svá tajemství
Přestože je Malta malým ostrovním státem, je přímo nabitá historickými monumenty, z nichž mnohé jsou starší než egyptské pyramidy. Stavby z velkých neopracovaných kamenů jsou roztroušeny po celém středomořském ostrově. Kdo dal ony megalitické stavby budovat, nevíme. Víme ale, že titíž dávní stavitelé, kteří před 5 až 6 tisíci lety postavili obří chrámy, začali ve stejné době tesat do skály unikátní podzemní chrám, který dnes leží pod ulicí maltského městečka Paola.
Po kovových schodech sestupuji do podzemí. Nahoře zůstal ruch ulice i její horko a sluneční žár. Tady v hypogeu v Paole je teplota stálá, stejně tak jako vlhkost vzduchu. Aby tomu tak ale skutečně bylo, přístup návštěvníků do prehistorického podzemního komplexu musí být přísně regulován a omezen. Jednou za hodinu může dovnitř pouhým deset lidí. Ani o jednoho víc.
"Vstup do hypogea se otevře teprve poté, co se za návštěvníky zavřou dveře do vstupní haly. Je to nezbytné proto, aby se dovnitř nedostal žádný teplejší vzduch z ulice. Cirkulace vzduchu totiž hypogeum poškozuje. Také regulace počtu návštěvníků je nutná, předcházíme tak nárůstu obsahu kysličníku uhličitého v atmosféře podzemního chrámu. Instalovali jsme i kontrolované osvětlení, které má zamezit růstu řas," vysvětluje mi Patricia Camilleri z archeologického muzea ve Vallettě.
Byly to právě zelené řasy, které obrůstaly okolí elektrických světel, až takřka překryly vzácné prehistorické malby, které zdobí stěny podzemní svatyně. Eroze pískovcových stěn pokračovala a hypopegeu hrozila zkáza. Proto bylo celý komplex v roce 1990 uzavřen a celých deset let probíhala náročná rekonstrukce. Podzemní chrám byl zachráněn. Jeho návštěva stojí skutečně za to.
Návštěvníci sestupují až do třetího podzemního podlaží, které leží téměř jedenácti metrů pod úrovní ulice. Procházejí haly a sály vytvořené dávnou civilizací. Do stěn z pískovce jsou vytesány oltáře a obětní komory. Celý labyrint přitom vznikl jen za pomoci primitivních nástrojů z kostí a kamenů.
"Přestože celý komplex je vytesán do kamene, jeho tvůrci vycházeli z architektury. Někdy říkáme, že hypogeum je jakási negativní architektonická stavba. Jedna z podzemních komor je dokonce zaklenuta stropem, který napodobuje opravdovou střechu. Díky tomu si můžeme představit, jak vypadaly reálné stavby, jejichž krovy se pochopitelně zřítily," přiblížila Patricia Camilleri.
Tvůrci hypogea totiž na Maltě opravdu postavili řadu dalších megalitických staveb. To vše před více než pěti tisíci lety. Ostatně z té doby pochází i vrchní patro hypogea.
K čemu vlastně tento podzemní labyrint sloužil? V tom se názory rozcházejí. Původně se předpokládalo, že šlo jen o hromadné pohřebiště, kam se ukládaly ostatky zesnulých. Jak se podzemní prostor plnil, začali dávní stavitelé ve tmě a zápachu stovek tlejících těl tesat do skály další a další chodby a sály. Stále hlouběji a hlouběji po dobu třinácti století.
Když byla nekropole v roce 1902 při stavbě domu objevena, napočítali zde 30 tisíc lidských koster. S výjimkou jediné patřily všechny ženám, a tak se objevily spekulace i o tom, že hypogeum mohlo sloužit dávné civilizaci jako obřadní stavba. Snad centrum tehdejší teokracie, kam byly pohřbívány ženy - kněžky. Ani tato teorie ale není bez odpůrců, a tak si hypogeum svá tajemství střeží i nadále.
