Do Rostocku za tuleními požitkáři
Před časem jsme na Baltu lovili platýse a tentokrát nás čeká výlet za tuleni. V severoněmeckém Rostocku nedávno otevřeli největší výzkumnou stanici těchto roztomilých tvorů v Evropě. Vědecké bádání se tam úspěšně snaží přiblížit lidem, a tak si s hravými tuleni můžete dokonce zaplavat nebo potápět.
Sedmiletý Luca je mimořádně učenlivý tuleň. Na zavolání vyleze z vody, a když jeho trenérka a zároveň bioložka Frederike Hankeová přiloží ruku k levému uchu, zaštěká. Zapískání znamená pochvalu za dobře splněný úkol, kterou umocní ještě několikacentimetrový kus sledě vylovený z bezedného plastového kbelíku. Luca si svůj výstup ještě jednou zopakuje a Frederike ho posílá zpátky do vody.
Výzkumné centrum, které najdete v rostockém přístavu jachet, sestává z přebudované výletní lodi obklopené a ohraničené pontony a sítěmi. Ve svém v podstatě přirozeném prostředí se kromě Luky prohání dalších osm tuleňů. Od 27letého téměř slepého Marka, až po tříleté, jak mi bylo řečeno, tulení "pubescenty" Moea a Filoua. Ti všichni měli předtím svůj domov v kolínské ZOO.
"Zkoumáme, jak se mořští savci, v tomto případě tuleni, ve volné přírodě orientují. To znamená, co vidí, cítí, slyší, čeho se dotýkají a co ochutnávají. Našim druhým cílem je naše bádání přiblížit veřejnosti, takže nás lidé mohou z horní paluby pozorovat při práci," vysvětluje hlavní trenér Sven Wieskotten.
Ale to není všechno. Zájemci si mohou třeba s flegmatickým Maltem, který se rád položí naznak a nechá se drbat na břiše, zaplavat nebo potápět. Připomínám, že Malte je tuleň, a nikoli trenér. Mimochodem, potápění s tuleni je třeba si nadlouho dopředu zarezervovat.
To už ale Frederike zve z vody ven čtrnáctiletého Sama, který nás už netrpělivě pozoruje. Sam je v tulení partě výjimečný tím, že umí na povel bručet a současně i prskat.
"Zjistili jsme, že Sam začne prskat v okamžiku, kdy se mu něco nelíbí. Dokázali jsme tuhle činnost dostat pod kontrolu. Teď už to dělá na povel," říká Frederike. Samovi jde prskání a bručení, nebo spíš chrochtání, jedna báseň. Odměnou je mu podrbání za uchem a, jak jinak, pořádný kousek sledě.
"Tuleni se rádi a dychtivě učí. Pracujeme s nimi na principu odměny za každý správně provedený úkon. Odměnou jsou samozřejmě ryby. To si tuleni zapamatují strašně rychle a pravděpodobnost, že zopakují to, co po nich chceme, je hodně vysoká. Jinak pochopitelně záleží na obtížnosti úkolu. Něco se naučí za den a něco trvá týdny či měsíce. Jako třeba experiment s rozpoznáváním stejných a nestejných předmětů," uvádí Sven, který má mezi tuleními rošťáky dva hlavní svěřence - Moea a Henryho.
"Henry je velmi vnímavý tvor a učí se strašně rychle. Zároveň ale bývá tvrdohlavý, a když se mu nechce, tak už pak neudělá vůbec nic. Je to taky mistr v kradení ryb, kdy nenápadně vyskočí na molo a ukradne z kbelíku rybu," popsal Sven. Protože sledi v kbelíku pomalu ale jistě docházeli, nastal čas se rozloučit.
