Uprostřed mizející Amazonie

Amazonský prales představuje víc než polovinu všech tropických pralesů na naší planetě. Roste na ploše 5,5 miliónu kilometrů čtverečních. Ze všech lesů je nejrozmanitější. Známe asi 438 tisíc druhů místních rostlin, a to zdaleka není konečný počet. Kácením se ale prales už zmenšil o pětinu. Jestliže bude mýcení tímto tempem pokračovat, prales zmizí do roku 2050.

Autobus do Maguari pojede čtyři hodiny. Cestující mají výrazné lícní kosti a trochu vystouplé zuby. Jsou to míšenci, nikoliv Indiáni.

Maguari je malá klidná vesnice rozložená podle břehů řeky Tapajos. Voda v řece je nasycená minerály, z kterých bere tmavou barvu. Vadí to hmyzu, zejména komářím larvám. Domy se staví z prken - otevřené, vzdušné, střechy pokryté palmovými listy.

Náš domácí si turisty odchytává v autobuse. Má dva domy, jeden dřevěný a jeden cihlový, dokonce s koupelnou. Tam bydlí turisté. Třeba se srovnat se zásobami cukru, mouky, oleje. Vedle spí syn s manželkou a malým dítětem. Stěna je z prken, místo dveří závěs, slyšíme každé zašeptnutí.

Půda je tady rudá. Kolem domu rostou na keřích jasně červené šišky plné ostře červené šťávy. Většina stromů jsou kaučukovníky. Každý zraněný zářezy, odkud vytéká bílý latex. Vysoko v korunách praskají tobolky a semena padají na zem. Suchý zvuk jako když se rozlouskne ořech. Všichni tady sbírají latex. Večer jsme na silnici potkali hada.

K večeři jsou ryby a placky z manioku. Prudký liják, domácí psi zalézají na hraničku dříví v peci pod ohništěm. Když přestane pršet, hrají kluci na hřišti kopanou. Ve tmě svítí na silnici oči pavoučků a od řeky hlasitý nářek: "Kojim, kojim." Jsou to žáby.

Ležet v hamace je příjemné. Bála jsem se horka. Je chladno, potřebujeme přikrývku. Ve tmě vylézají na břeh krokodýli, ve vodě se to hemží rejnoky.

Ráno jdeme do lesa. Pod stromy je šero, chládek a slabý příjemný větřík. Průvodce se jmenuje Bobo. Ukazuje jednotlivé rostliny.

Stačí škrábnout do kořene a obnaží se jasně červené dřevo. To je strom brazil, strom s rudým pigmentem, který dal jméno celé zemi. Z kůry stromů se těží chinin i lék proti hadímu uštknutí. Elixir z "kumaru" je výborný proti bronchitidě a bolesti v krku, určitá liána zabíjí améby.

Roste tu strom, do kterého se vyvrtá otvor, zašpuntuje a nahromaděná olejovitá míza léčí rakovinu. Bobo vyjmul ucpávku, přiložil nádobu a načerpal půl lahve tekutiny. Jména rostlin: samauma, tukuma. Jeden strom se svléká jako had. Průvodce rozsekne mačetou velký ořech a kupodivu v něm úhledně naskládané para ořechy, každý ve svém tvrdém pouzdře.

Amazonských plodin, které mají léčebné či kosmetické účinky, je popsaných asi pět tisíc. K nim patří i silný jed cunani (Clibatium sylvestre), lék na posílení imunity (Uncaria tomentosa), základy pro voňavky, afrodisiaka. Všechny rostliny pralesa považují Indiáni za své dědictví a brání se všem, kteří je z Amazonie odvážejí. Vysoko v korunách nás pozorují ptáci a opice. Mezi porostem létají velcí motýli, na kameni sedí obří chlupatý pavouk, při cestě zpět tam sedí dál. Co asi žere, na koho čeká?

Bobo vyrýpne z hlíny pár střepů. Tady všude žili Indiáni, kteří vyráběli keramiku. Obrovští kousaví a jedovatí mravenci vypadají hrozivě. Ti obyčejní chvátají v procesí a každý nese zelený lístek jako praporek. Cíl cesty je obrovský strom. Tři lidé ho neobejmou, jak je starý, nikdo neví. Vyfotografujeme se u něj, a to bylo všechno.

autor: paj
Spustit audio