Bez jaderné elektrárny by nebyla krokodýlí farma

Přiznám se, že nejsem tak velkým obdivovatelem krokodýlů. Dokonce vlastně nemám ty záludné plazy vůbec rád. Hodiny číhají ve vodě na kořist, vypadají jako kus klacku, a když se k nim oběť přiblíží, udělají chlamst. Jeden můj známý přišel o syna, kterého si pamatuji, ještě když byl malý, tak, že mu během cesty po Africe dovolil, aby se vykoupal v jezeře - právě tam na něj krokodýl čekal.

Možná nás ale na druhou stranu ta monstra fascinují. Ostatně právě proto sledujeme filmy s velkým bílým žralokem, i když bychom ho v moři potkat nechtěli.

Na farmu se dostanete tak, že z dálnice sjedete z Boléne. Už z dálky vidíte dvě velké chladicí věže jaderné elektrárny Tricastin, sledujete ukazatele a za chvíli jste tam. Najednou se ocitnete v jakési džungli. Nejprve vidíte nejrůznější krokodýlí druhy v teráriích, ale pak procházíte po mostech nad velkým jezírkem a pod vámi se válí desítky krokodýlů.

"Je to opravdu hodně působivé, líbí se mi, že tam mají hodně vody. Je jich tam hodně a také je tam hodně želv," vypráví s očima navrch hlavy malý kluk. Ale podobné dojmy z krokodýlí farmy mají i dospělí.

"Je to velmi zajímavé, hezky udělané, sympatické a navíc se srozumitelnými vysvětlivkami," tvrdí paní, a když se jí ptám, zda je to důležité i proto, že hlavní atrakce parku obvykle příliš zábavy neposkytují, potvrzuje logicky: "Ano, krokodýli se příliš nehýbají."

"Mám pocit, že je tady velmi hezky vytvořen autentický kus přírody. Je trochu ironií, že bydlíme půl hodiny odtud a ještě jsme tu nebyli. Hodně jsme o farmě slyšeli, v televizi jsme viděli reportáž, proto jsme se sem konečně přijeli podívat. Tak to v životě bývá, obyčejně hledáte daleko to, co máte za humny," doplnila návštěvnice farmy.

"Nemusíte být milovníky krokodýlů, abyste tento unikátní park s mnoha jezírky a hlavně 350 krokodýli ocenili. Navíc díky této farmě se z minimálně jednoho pěkného kusu můžeme těšit i u vás," vysvětlil hlavní zoolog Samuel Martin, který vzpomíná, jak tady měli jednoho pěkného třímetrového krokodýla.

"Někdy v roce 2006 přijel na Světový kongres krokodýlů pan Miroslav, a když uviděl náš kousek, požádal nás, jestli bychom mu ho mohli dát, že u nich mají samici a mohlo by se něco podařit. Tak nevíme, jestli už mají francouzsko-českého potomka v Protivíně," doplnil.

"Tato krokodýlí farma je vlastně obrovskou plochou s tropickým charakterem o rozloze osmi kilometrů čtverečních. Máme tady nejzajímavější krokodýlí druhy, tedy nejen krokodýla nilského, ale také černé kajmany a další druhy. Je jich tu asi 350," upřesnil mi pan Martin. Je to vystudovaný veterinář, několik let žil v Nepálu a pak mu jeho známý nabídl místo na této unikátní farmě.

Hlavní jezero je zajímavé, ale po chvíli se vám pohled na ty často obrovské nehybné kusy trochu omrzí. Zajímavější jsou malé kádě s maličkými, ještě roztomilými zvířátky.

"Každý rok se nám narodí několik krokodýlů, ale snažíme se to omezovat. Nemůžeme tento prostor nafouknout, takže pokaždé, když jich máme více, než si můžeme dovolit, dáváme je různým výzkumným institucím a zoologickým zahradám. Mimochodem, pracujeme velmi úzce s mladým vědcem Martinem Konrádem z lékařské fakulty v Praze, který zkoumá nervy v hlavě," dodává pan Martin.

Je možná ironií, že právě to, co má za humny, je pro tento park naprosto klíčové. Jinak by farma asi nevznikla. "Je tu několik důvodů. Jednak historie dvou bratrů, kteří o něčem podobném snili, ale opravdu klíčová je paradoxně blízkost jaderné elektrárny. Při obohacování uranu se totiž uvolňuje hodně tepla a my ho využíváme stejně jako třeba zemědělci v okolí. Pro takovouto farmu je vytápění naprosto klíčové, hlavně v zimě. Bez elektrárny by tu farma asi nestála," vysvětluje pan Martin.

Pozoruji ho s jistou nedůvěrou. Hned to pochopí a ještě nakonec dodává: "Ne, nebojte se, krokodýli určitě nejsou radioaktivní."