Srbská Guča po několik dní neutichla

Jakmile jsem se přiblížil k centru Guče, ponořil jsem se do oceánu tónů. Guča je malá víska necelých 200 kilometrů na jih od Bělehradu, ale na pět dnů v roce se stává hlavním městem hudby a zábavy. Dokonce tu postavili trubačům i pomník z bronzu jako poděkování.

Setkání dechových nebo žesťových orchestrů trochu zavádí, protože se tu hrají všechny žánry - od balkánské lidovky, a to všech zvukových odstínů a barev, přes moderní skladby s balkánským nádechem až k jazzu.

Zdálo se mi dokonce, že jazz se počtem skladeb vyrovnal balkánským. Významnou měrou k tomu přispělo i jedno z velmi příjemných překvapení tohoto festivalu. Mezi osmi hostujícími skupinami ze zahraničí byl i Orchestr námořní pěchoty Spojených států z vojenské základny v italské Neapoli.

Tady v Guči byly orchestry naprosto všestranné. "Hrajeme všechno od jazzu k blues. Zahrajeme i Mozarta, Beethovena, zábavnou hudbu, klasickou. I českou, pražskou, americkou, slovinskou, bulharskou, srbskou, prostě všechno," řekli mi hudebníci z Orchestru Daca Trajkoviče ze Surdulice z úplného jihu Srbska.

Obdivuhodné. Zvlášť když víte, že studují skladby ne z not, ale že je odposlouchají. Jeden ze členů skupiny s postavou tělesného strážce se při tom smál na celé kolo. Proč? "Trochu se napil, tak je veselý, všichni v Guči jsou veselí," vysvětlil jeden z hudebníků. Pivo tu teče proudem, občas se někdo posilní i rakijí - zdejší kořalkou, ale kupodivu, větší problémy tu nezaznamenali. Navíc všude voní pečené a grilované maso a na roštu se točí celá selátka.

Za atmosférou do Guči přijelo v první víkendový den jen o něco méně než čtvrt miliónu lidí a za celých pět dnů o dost víc než půl miliónu. Jedna z návštěvnic sem jela z domova přibližně 200 kilometrů. "Je to skvělé, už jsem tady popáté. Dorazili jsme z Alexince poblíž města Niš," pochvalovala si.

Mariana sem chce jezdit každý rok i v budoucnu. Co se jí na setkání trubačů líbí nejvíc? "Atmosféra, pivo, ten blázinec, všechno je super." Orchestry se rozejdou po celé Guči a hrají pro radost, zejména v provizorních restauracích, které vznikly pod velikými lehkými stany. A některé si s sebou přivezly i břišní tanečnice.

Tady si z toho skutečně udělali jakési představení - show, kde na stole tancují tři děvy a předvádějí břišní tanec. Jsou k tomu jaksepatří oblečené do orientálních oděvů. Jsou to romské tanečnice. Všichni jsou spokojení.

Ale spontánních tanečníků a tanečnic do přepestrých rytmů jsou tady tisíce přímo na ulici. Velká část návštěvníků se sem vrací. Festival v Guči je prostě návykový.