V Grónsku se při emancipaci žen poněkud zapomnělo na muže
Severské regiony, k nimž patří i Grónsko, se obecně považují za velmi emancipované. V Grónsku ženy samy přiznávají, že emancipace v posledních desetiletích sice výrazně ovlivnila jejich postavení v tamní společnosti. Avšak paradoxně téměř zapomněla na muže, čímž spolu s řešením starých problémů vytvořila na největším ostrově světa i řadu problémů nových.
Aleqa a Sofia jsou dvě moderní grónské ženy, nadprůměrně vzdělané a nadprůměrně dobře postavené. První z nich je předsedkyní významné politické strany Siumut, druhá pracuje ve vůbec největší grónské společnosti Royal Greenland specializující se na lov a zpracování krevet a dalších mořských živočichů. Obě pocházejí z grónského venkova a obě nyní pracují v hlavním městě Nuuku.
A ještě jednu jejich podobnost nelze přehlédnout. Ačkoliv obě za možnosti své kariéry ve značné míře vděčí moderní době a jejímu emancipačnímu pokroku, obě shodně vyjadřují určitou lítost nad dopadem emancipace na grónské muže.
"Tím, že jsme ženy oddělili od mužů a soustředili se jen na ženy, jsme na muže, na spoustu mužů, bohužel zapomněli. Negativním aspektem emancipace je tak skutečnost, že dnes máme mnoho mužů bez vzdělání. Takových, kteří se cítí mimo veškerou pozornost grónské společnosti," říká 46letá Sofia Geislerová, která své dětství prožila ještě ve staré, tradiční grónské rodině.
Muži tehdy pravidelně odjížděli na několikadenní rybářské výpravy. Ženy se od rána do večera věnovaly zpracovávání plodů moře a částečně i výchově malých dětí, které však v míře mnohem větší než dnes vychovávali prarodiče i starší sourozenci.
Emancipace, jež přišla v 70. letech, však situaci žen změnila k lepšímu. Pracovní doba se zkrátila, o děti se stále více staraly školky a školy a svoboda volby mladých Gróňanek vzrůstala v dříve nebývalé míře. Jejich manuální práci ve zpracovatelském průmyslu navíc zčásti nahradila technika, a proto se ženy podporované dánskou společností, k níž Grónsko patřilo a z části stále ještě patří, mohly vzdělávat a rozvíjet.
Podle oficiálních programů neměl být mezi Gróňankami a emancipovanými Dánkami žádný rozdíl, třebaže Dánsko prožívalo zcela jinou fázi modernizačního procesu.
A co grónští muži? I jejich pracovní sílu mnohde nahradila technika, odpadla role hlavních živitelů rodiny. A když se jim sociální programy i společenská debata věnovaly méně než ženám, cítili se mnozí z nich najednou odstrčení a nepotřební. To odtud prý pochází problémy alkoholismu, sebevražd a násilí, jichž si dnes v Grónsku nelze nevšimnout.
Zvlášť krutou se stala situace mužů, kteří se museli přestěhovat do větších vesnic a městeček a z loveckých chýší se takřka najednou ocitli v panelácích. Rodiny s emancipovanými ženami a frustrovanými muži tak často i dnes paradoxně nemají méně problémů, než měly dřív.
"V Grónsku jsme se vzájemně rovni cítili vždycky. Náš jazyk na rozdíl od jiných nerozlišuje mezi slovy ona a on. Krom toho by v tak tvrdých podmínkách nikdy nedokázali přežít muži bez žen nebo ženy bez mužů. Politická debata o emancipaci a feminizaci k nám došla z Evropy, protože Evropané a ne Gróňané se cítili nerovnoprávní. Ale ani Grónsko bohužel nemohlo zůstat evropskými změnami nedotčeno," dodává momentálně i historicky nejvýše postavená grónská politička Aleqa Hammondová a naznačuje, že právě podánšťování grónské společnosti má na nynějších problémech velký podíl
21. června letošního roku získalo Grónsko plnou suverenitu ve všech svých vnitřních otázkách. Toho, že s většími právy přebírá největší ostrov světa při svém odklonu od Dánska i velké sociální problémy spojené mimo jiné i s nedostatečně proporční emancipací grónských žen, jsou si Gróňané dobře vědomi. Nikdo z nich však neví, zda budou schopni tento složitý stav vlastními silami nějak výrazněji změnit a zlepšit.
