Šéf palestinské burzy musí do práce přes kontrolní stanoviště

Palestinci rádi mluví o těžkém životě pod izraelskou okupací a Západ jim snad ještě raději posílá nemalé peníze - možná aby ulehčil Palestincům i svému svědomí. V Palestině jsou ovšem i lidé, kteří milodary odmítají. Třeba Ahmad Avajda, který řídí tamní burzu. Je to soukromý podnik, který si už za několik let vydobyl velký respekt a začíná přitahovat i západní investory.

"Každý den pro mě jezdí v půl osmé řidič a pak mě veze před checkpoint Havára do Nábulusu," říká mi Ahmad Avajda, když odchází ze svého bytu ve východním Jeruzalémě. Tuto okupovanou polovinu města považuje Izrael za součást židovského státu. Dojet do Nábulusu na Západním břehu Jordánu proto není jednoduché ani pro ředitele burzy s patnáctiletou kariérou v evropských bankách.

"Musím přejet v obou směrech tři izraelské kontroly. Někdy se přes každou dostanu za deset minut, někdy to trvá třeba hodinu. Záleží hlavně na náladě vojáků. Když jim jde o to, aby Palestinci procházeli bez komplikací, tak to jde rychle. Pokud se ale Izraelci chtějí pobavit pohledem na bezdůvodně čekající lidi, pak je to peklo. Nezapomeňte, že ti vojáci jsou osmnáctiletí kluci. A když jim dáte do ruky zbraň, připadají si jako premiér Netanjahu. Vlastně ve skutečnosti jsou vojáci na checkpointech ještě důležitěji než Netanjahu," doplnil burzián.

U černého audi před domem už čeká šofér a jede se do 55 kilometrů vzdáleného Nábulusu. Obvykle to trvá hodinu a půl. Mnohem hůř ale bylo za plné blokády města, kdy byl ještě Ahmad Avajda ředitelem palestinských telekomunikací.

"Před pár lety, když jsem ještě pracoval v Paltelu, bylo to daleko složitější. To Palestinci nesměli přes checkpointy skoro vůbec. Musel jsem tedy do hor a tam pak přejet takhle v obleku na oslovi na druhou stranu. V poslední době se to ale mění, teď už si zase připadáme skoro jako lidé," popsal nedávnou minulost Ahmad Avajda.

Blízkovýchodní ekonomiku si často spojujeme s hlučnými pouličními trhy. Prodejci zeleniny a sladkostí se také opravdu snaží. Zato na burze je hrobové ticho - takže ani překřikování nabídek, jaké známe z filmů o amerických burziánech, tu nikdo neuslyší. Palestinská burza je totiž plně elektronická, všechno běhá po sítích.

"Letos se nám daří, od ledna jsme vzrostli skoro o 13 procent a byli jsme jedna z mála světových burz, které nedoplatily na hospodářskou krizi. Palestinská ekonomika je málo propojená se zahraničím, podléhá různým restrikcím ze strany Izraele. Má to i výhody. Zažili jsme největší propad 16 procent, to ale bylo spíš kvůli lednové válce v Gaze, než kvůli finanční krizi," přiblížil Ahmad Avajda.

Devětatřicetiletý finančník popírá i další zažité představy. Třeba o tom, jak Palestinci čekají na dary ze zahraničí. Avajda upozorňuje, že Palestinci ovládají jordánské banky a tvoří většinu bílých límečků v zemích Perského zálivu. Obrovský vliv má také diaspora v Latinské Americe. Jmění Palestinců rozesetých po světě odhaduje šéf burzy na 70 miliard dolarů.

"Nepotřebujeme peníze od dárců! Palestinci se stali závislí na podpoře od Evropské unie a OSN. Kdyby nás ale nikdo neomezoval v pohybu lidí a zboží, byl by to obrovský posun kupředu. Nežebráme o soucit. Chceme, aby sem lidé chodili investovat, využívat zdejší obrovský potenciál. Zaměřuje se i na bohaté Palestince rozeseté po světě. Když někdo říká, že Palestinci jsou Židé Blízkého východu, tak má pravdu. Ve spoustě věcí Židy opravdu připomínáme," dodal burzián.

Spustit audio