Také Tibet má své Údolí králů

Když se řekne Údolí králů, nejčastěji se vám vybaví Egypt a levý břeh Nilu. Některým možná i Bulharsko a pohřebiště thráckých panovníků u Kazanlaku. Své údolí s ostatky panovníků má však i Tibet, který je sice nejčastěji spojován s dvěma nejvýznamnějšími osobnostmi: dalajlámou a pančenlámou, v dávné minulosti ale v jeho čele stáli právě králové.

Hudba vycházející z malého chrámu na návrší přímo uprostřed údolí se rozléhá široko daleko, až se nakonec odráží od okolních hor. Čtyř až šestitisícové vrcholky jsou němým svědkem každodenního rituálu, který tu pozemšťané, konkrétně Tibeťané provádějí od 7. století n. l.

Právě tady je totiž pohřben první panovník celého Tibetu - vládce-sjednotitel Songcän Gampo. Hned v sousedství svatostánku, přízemní kamenné stavby, ve spodní části natřené na oranžovo, těsně pod střechou pak dominuje šafránová.

Je brzy ráno, ale po prudkých schodech stoupají vzhůru stovky věřících. Staří i mladí, v pestrobarevných oděvech, na hlavách klobouky obšité hedvábným brokátem spěchají k svatostánku. Nejprve se modlí před vykuřovadlem, ze kterého se dnem i nocí line kouř z vonných trav. Pak se pokorně řadí do fronty před vchodem, který zdobí zlaté kolo sergji khorlo, symbol Buddhy a jeho učení představující jednotu všech věcí a jevů se dvěma antilopami.

Ještě než zmizí v útrobách chrámu, zatáhnou za zvonky a vstoupí. "Lidé tohoto panovníka stále uctívají a váží si ho, protože v 1. polovině 7. století sjednotil Tibet a vytvořil z něho mocný stát. A to na trůn nastoupil ve 13 letech. Později dokázal úspěšně čelit i tehdejší čínské dynastii Tchang. Je známý i tím, že vyhlásil deset morálních příkazů a 16 zásad veřejného chování," vypráví jeden z mnichů.

Uvnitř voní zapálené tyčinky a světlo z olejových lamp ozařuje sochy panovníka a jeho dvou manželek. "Songcän Gampo měl totiž dvě ženy, nepálskou Bhrkutí a čínskou princeznu Wen-čcheng, o kterou musel bojovat. Nejprve se svým sokem, také nápadníkem, východoturkickým vládcem Thokikim. Pak i se samotnými Číňany, protože císař mu ruku své dcery nechtěl dát," dodává.

Poté, co lidé vzdají hold uznávanému panovníkovi v samotném chrámu, vycházejí ven a ve směru hodinových ručiček obcházejí celé návrší, na jehož konci stojí i mohyla s ostatky legendárního vládce. A všude je doprovázejí ve větru se třepotající barevné praporky:

"Skládají se z pěti barev symbolizujících základní prvky a živly přírody. Modrá představuje nebe, bílá oblaka, červená oheň, zelená vodu a žlutá Zemi," ukazuje mladý mnich. Stojíme hned vedle mohyly, kolem nás procházejí Tibeťané, někteří s modlitebními válečky zvanými manikhorlo.

Právě odtud je nejúchvatnější výhled do údolí, ve kterém se nachází i první tibetský hrad, pevnostní palác Jumbulakang. Jako letní sídlo i k radovánkám s princeznou Wen-čeng ho využíval právě Songcän Gampo. Pyšně se tyčí na kopci a jeho střechy září do dáli. A nad nimi občas krouží i orli, němí strážci vysokohorského údolí Čchonggjä, které bezpečně ukrývá ostatky celkem osmi tibetských králů panujících v 7. až 9. století.

mapa
Zvětšit mapu - palác Jumbulakang >>>
autor: mir
Spustit audio