Výšlap na chrámy v Barmě
Je označován za jeden z divů světa, nachází se v Barmě a nabízí nejvíce chrámů soustředěných na jednom místě v Asii. Někteří možná tušíte, že jde o mystický Bagan opředený mnoha legendami.
Konečně jsem nahoře. Pode mnou se rozprostírají tisíce chrámů, stúp a dalších staveb někdejší metropole první barmské říše. Celkem 2.230, což je polovina původního počtu, jich doslova vyrůstá z prašné a vyschlé půdy tak charakteristické pro centrální pláně Barmy. Je zbarvená do ruda stejně jako většina samotných svatostánků. Místní název Tambadipa, tedy "země mědi", je zcela přesný.
Nacházím se na terase tvořící střechu ústředního chrámu Mee Nyein Gone ze 13. století. Nade mnou se tyčí ještě další dva stupně a nad nimi už jen dominantní stúpa sloužící k uchování Buddhových relikvií a modré nebe. Panuje relativní ticho. Jedinými společníky jsou totiž cikády, které o sobě dávají dost hlasitě vědět.
Člověk rychle zapomene na okolní svět i všechny starosti. Ponoří se do sebe, medituje nebo jen mlčky pozoruje. A obdivuje. Všude okolo se rozprostírá kamenný les z červených cihel i šedivých kamenů vystupující ze zeleného lesa, který tvoří hlavně stromy z rodu Khaya, tedy mahagonů a tamarindů. V dálce pak lze spatřit řeku Irrawady, na jejímž levém břehu byly tyto chrámy před zhruba jedním tisícem let postaveny.
"Pocházejí z 11. až 13. století. První byly postaveny za vlády krále Anawrahty, který na trůn nastoupil v roce 1044 a v zemi rozšířil takzvaný jižní théravádový buddhismus. Sjednotil zemi, kterou rozdělil na několik správních oblastí, vybudoval strážní stanoviště na hranicích i zavlažovací systém," vypráví průvodce.
"Bagan se stal významným centrem, přijížděly sem lodě. Z daleké Srí Lanky a z jeho doby pochází i Schwezigon, jedna z nejznámějších pagod, která je vůbec první stúpou ve tvaru pyramidy. Ukrývá i zub Buddhy," dodává.
Najednou uslyším hudbu stoupající od vstupu do chrámu. Sejdu dolů, kde na mne už čeká jeden z místních lidových umělců. Zahraniční turisté tu pozornosti místních neuniknou. V ruce tradiční strunný nástroj saung a u nohou hedvábné šátky s náboženskými motivy. Vše je na prodej.
Asi padesátiletý muž mi říká, že bydlí poblíž. Jeho rodina se usadila v nedalekém polorozpadlém chrámu. Nikomu to prý nevadí, i když v roce 1990 vláda nařídila všem obyvatelům Starého Baganu, v místech, kde se kdysi nacházely královské paláce, aby se do týdne vystěhovali. Tak vznikl i Nový Bagan ohraničující komplex starověkých chrámů z jihu.
Vojenská junta se postavila k ochraně památek po svém. UNESCO se je sice snažilo zapsat na svůj seznam, avšak marně. Generálové vzali vše do vlastních rukou a některé z památek nechali dostavět za použití nových materiálů. A že získaly zcela jiný vzhled, který se od originálu liší, je nijak nevzrušovalo. Navíc, aby měli maximální přehled, postavili 61 metrů vysokou vyhlídkovou věž, jejímž cílem bylo z turistů vyždímat další peníze.
Po příletu do Baganu stejnojmennou leteckou společností patřící blízkému příteli samotného šéfa junty musíte vojákům povinně zaplatit 10 dolarů. Lepší je na to nemyslet a raději se ponořit do stínu tajemných staveb, mezi kterými na tyto zločince v uniformách rychle zapomenete.
"K nejznámějším legendám patří ty, které jsou spojené se jménem krále Kyanzitthy. Jeden z chrámů postavil tento panovník na místě, kde ho před bratrovým hněvem ukryl had. Bájnými příběhy se to však tady jen hemží. Některé vyprávějí o pradávných dobách, kdy zdejší obyvatelé žili ve strachu z útoků divokých šelem a bájných ptáků moa, jiné souvisí přímo s výstavbou pagod," vysvětluje dál průvodce.
Vědci si dodnes lámou hlavu i nad tím, proč kdysi tak životem oplývající metropole zpustla. Někteří to přičítají nájezdům Mongolů, jiní strachu z Číňanů. Od 14. do 18. století, kdy sem přišli Britové, se proto v chrámových zdech proháněli jen bandité a duchové zvaní nát.
Z původního královského města se prakticky nic nezachovalo. Bylo totiž postaveno ze dřeva. Jediným důkazem, jak alespoň zčásti vypadalo, je klášter Nat-taung ve Starém Baganu. Ničivou sílu však předvedly i přírodní síly, mnohé z chrámů se zřítily nebo byly poškozeny při zemětřesení v roce 1975. Stovky z nich avšak přečkaly i tuto pohromu a zůstávají němými svědky zašlé slávy.
Nejlepší způsob poznat chrámy je na kole. Ovšem nedoporučuji si zkracovat cestu. I když jsou totiž stavby od sebe vzdáleny třeba jen dvacet třicet metrů, raději se vraťte na hlavní komunikaci, přestože budete muset do pedálů šlapat déle a více. Do ruda zbarvenou půdu totiž "zdobí" suché keře s ostrými a dlouhými trny. I když si těžké kolo hodíte na rameno a pod pražícím sluncem se ho snažíte těch pár metrů přenést, abyste nepíchli, se 100% jistotou vám bodliny projedou botou a chodidlem.
