Položil správnou otázku a berlínská zeď padla

Umění správně se zeptat patří k základní výbavě každého kvalitního novináře. Dobrá otázka ve správný okamžik pak může vyústit v "sólokapra" nebo ve výjimečných případech v událost historických rozměrů.

Vyprávět by o tom mohl dlouholetý šéfreportér německého deníku Bild Peter Brinkmann. Ten svým dotazem přivodil v listopadu 1989 pád berlínské zdi. Dlouho mu přitom byl tento primát upírán.

Peter Brinkmann byl dlouhá léta hlavním reportérem deníku Bild a prvním stálým zpravodajem, kterého nejčtenější západoněmecký list do bývalé NDR vyslal. Vydavatelství Axel Springer totiž zastávalo tvrdě antikomunistický postoj a oficiálně východoněmecký stát neuznávalo.

"Nikdy nezapomenu na to, jak jsem si v hlavním městě NDR vyzvedával akreditaci. Přišel jsem na příslušný úřad, představil se jako Brinkmann z Bildu a prohlásil, že jsem přijel urychlit zánik NDR. Můj protějšek, jakýsi dr. Muth, na to stejně suše opáčil: 'A já jsem tu od toho, aby se to nikdy nestalo.'"

Je to k nevíře, ale hvězdný reportér Brinkmann, kterého posléze v Bagdádu během první války v Perském zálivu těžce zranila spojenecká bomba, své předsevzetí dodržel.

Příležitost mu poskytla dnes legendární tisková konference se členem východoněmeckého politbyra Schabowským 9. listopadu 1989. V jejím samém závěru přišla řeč na vládní nařízení umožňující občanům NDR bez byrokratických překážek vycestovat do Spolkové republiky nebo západního Berlína.

Drtivá většina lidí žije dodnes v domnění, že sérii otázek k tématu včetně klíčového dotazu "Od kdy dané nařízení platí?" položil italský zpravodaj Riccardo Ehrmann. Upřímně řečeno, i já jsem si to ještě před pár měsíci myslel. Skutečnost je taková, že první otázku skutečně vyslovil italský novinář z agentury ANSA, ovšem Güntera Schabowského "dotlačil" k otevření berlínské zdi Peter Brinkmann.

"Schabowski dneska rád používá fotbalový příměr, že Ehrmann coby pravé křídlo nacentroval míč do šestnáctky a já jsem ho pak dorazil do sítě. Oba jsme se na 'gólové' akci podíleli. Na skutečný průběh tiskové konference se přišlo už v roce 1993, ale pak se na to zase nějak pozapomnělo."

To uvádí známý německý novinář, který na svého italského kolegu nikterak nežárlí a neupírá mu nárok na Spolkový kříž za zásluhy, kterým byl Riccardo Ehrmann tak trochu neprávem vyznamenán.

"V momentě, kdy Schabowski řekl, že opatření vstupuje v platnost okamžitě, vznikl dojem, že lidé smějí cestovat, i když většina východních Němců vůbec neměla pas. Stavidla se ve skutečnosti zvedla až poté, co ve 22.40 západoněmecké stanice, hlavně pak televizní relace Tagesthemen, oznámily, že berlínská zeď je průchodná. I když to vůbec nebyla pravda! To je na tom absurdní - že tlak na otevření hraničních přechodů přišel ze Západu."

Dnes by novináři v případě takto zlomových událostí vstupovali z mobilních telefonů živě do rozhlasového vysílání a zpravodajské weby by své čtenáře informovaly online. Jak vlastně Peter Brinkmann oné noci, která přepisovala dějiny, udržoval kontakt se svou hamburskou redakcí?

"Nijak, prostě to nešlo. Měl jsem sice v autě přístroj C-Netz, což byl předchůdce mobilního telefonu, v podstatě taková obří vysílačka za 12 tisíc marek. Ale přístroj, který jsem musel do NDR propašovat, neměl signál. Pak jsem to zkoušel přes poštovní spojovatelku, ale to onoho večera taky nešlo. Zajít si zavolat do západního Berlína jsem taky nechtěl, protože jsem nevěděl, jestli se dostanu zpátky. Naštěstí tam nakonec vyrazil jeden kolega z Bildu, který mě přijel posílit," vysvětluje "muž na tepu dějin" Peter Brinkmann. Jeho reportáž se tak na stránkách novin objevila až 11. listopadu.

autor: Jiří Hošek
Spustit audio