Klášter Sopočani skrývá legendární fresky

Klášter Sopočani se vynořil z hlubokého lesa jako zjevení. Stojí tu už od 2. poloviny 13. století. "Jméno dostal po pramenu řeky Rašky, který je jen 100 metrů od kláštera a jmenuje se Sopot, což znamená v církevní mluvě také pramen," uvedl otec Fotije z Makedonie.

Monastýr je vybudován v byzantském stylu, ale vypadá majestátně, jako by nešlo o klášter, ale o hrad. Tím, čím se klášter proslavil, jsou fresky. "Naší nejznámější fresku Matky Bohorodičky na západní zdi prohlásili v roce 1961 za nejkrásnější fresku pravoslaví. Stalo se tak v Paříži, Londýně i Montrealu. Styl fresek je byzantský, ale není typický pro byzantskou dobu. Je originální a typický pro tento chrám, protože se na něm projevuje vliv ze západu," pochlubil se mnich.

Na fresce Matky Bohorodičky se už projevuje renesance - freska je hluboká a trojrozměrná. Zvláštní jsou také barvy. Zatímco v jiných monastýrech bývají jasné, tady jsou pastelovější. "Ještě jedna zdejší freska patří k vůbec nejznámějším - svatého apoštola Filipa. Lidé mu říkají lepi Jovan - krásný Jan. Má ten efekt, že vás stále pozoruje, ať se pohybujete před ním v jakémkoli směru," přiblížil otec Fituje.

"Také se fresce říká Sopočanská Mona Lisa, třebaže podle nás to je nespravedlivé, protože Mona Lisa vznikla o 300 let později," upřesnil.

Před víc než 300 lety turecká vojska strhla střechu kláštera a dvě století byl monastýr bez ní, takže tady považují za malý zázrak, že se fresky dochovaly a přes různé peripetie jsou ve velmi dobrém stavu. "Teď nás je tu 20 mnichů, ale pořád se to mění. Bylo nás ještě o deset víc, avšak stále se staví nové monastýry a biskup nás rozmisťuje, aby se naplnily i ty nové," řekl otec Fotije.

Monastýr byl vždy mužský, ale za socialismu se v bývalé Jugoslávii mužským řádům nedařilo, takže klášter obývaly alespoň jeptišky. Mniši se vrátili před patnácti lety. A jak se do kláštera dostal sám otec Fotije? "No, já říkám, že zvláštní jsou cesty Páně. Jsem z Makedonie a dostal jsem se sem tak, že jeden můj kamarád mě sem přivezl autem. Povídá mi: Tady je krásné místo. Vzalo mě to tu za srdce a už jsem zůstal. To bylo už před pěti lety," směje se.

"Ano, pracujeme hodně. Staráme se o klášter, o skleník nebo ovocný sad. Zabýváme se včelařstvím. Děláme ikony, šijeme a vyšíváme všechno, co potřebujeme pro nás i kostel," dodal otec Fotije.

Mniši si tu také dělají vlastní kořalku a medový likér, o kterých se mluví široko daleko až v Bělehradě. Kdysi mi jeden kamarád, který se do Srbska oženil, poradil, že nejlepší rakiji za nejmenší peníze seženu v klášterech. Sopočani jsou jakoby zasazeny do přírody. Zajímavější a přirozenější klášter jsem ještě neviděl.