Londýn přivítal ostatky svaté Terezy
V římskokatolické Westminsterské katedrále v Londýně skončila 16. října měsíc dlouhá britská pouť relikvií svaté Terezy z Lisieux. Tato Francouzka zvaná anglicky Litle Flower (Květinka) zemřela koncem 19. století na tuberkulozu ve věku 24 let. Od té doby si získala srdce lidí po celém světě. V Anglii a ve Walesu byly relikvie ve zvláštní schránce vystavovány poprvé na mnoha místech, mezi nimi v anglikánské katedrále města Yorku.
Papež Pius X. označil Terezu z Lisieux za největší světici moderní doby. Poznamenal, že ona využije svůj čas v nebesích pro dobro na zemi. Mnozí věřící proto hovoří o Tereze jako o mostu k Bohu.
Stovky dětí a dospělých poutníků se před Westminsterskou katedrálou trpělivě řadily do dlouhé fronty, mnozí z nich s růžemi, jež měla světice obzvlášť ráda. Ale její autobiografie, kterou se po své smrti proslavila, byla v katedrálním knihkupectví beznadějně vyprodána.
Každý poutník se uvnitř katedrály na chvíli zastavil před relikviářem s Terezinými ostatky. Někteří se dotýkali skleněného krytu schránky v tiché modlitbě. Zeptal jsem se biskupa westminsterského patera Johna Arnolda, od kdy jsou ostatky svaté Terezy vystavovány?
"Myslím, že to bylo asi v roce 1994, kdy sestry karmelitánky z Lisieux rozhodly, že by bylo dobré aby ostatky Terezie jely také do zahraničí. Od té doby byly ve 40 zemích. Mimo jiné například v Iráku, což možná překvapuje, ale svatá Tereza má přitažlivost také mimo římskokatolickou církev a křesťanstvo," řekl biskup John Arnold.
Vysvětlil, že modlitba byla pro Terezu naprosto centrální. Jedna z nejsilnějších stránek svaté Terezy je ta, že se jí dařila snadná konverzace s Bohem, zvláště s Ježíšem. Mluvila k němu dětsky upřímným, nevinným způsobem.
Hovořili jsme o názoru papeže Jana Pavla II., že každý život je svatý. Biskup John souhlasil. Řekl, že jako lidé jsme povoláni ke svatosti, proto existujeme. A Tereza viděla svatost i v těch nejjednodušších věcech. Není nutné vykonávat převratné, hrdinské činy a plnit velké úkoly, svatost je i v každodenních drobných úkonech prováděných s láskou. To bylo její přesvědčení.
Pozoruhodné na Tereze bylo také to, že ve 24 letech jejího života nedošlo k žádnému zázraku. Znamená to, že k tomu, aby byl člověk prohlášen za svatého, už není zapotřebí zázraků?
"Tady jsou dvě věci. Mnozí svatí během svého života vykonali zázraky. Dokázali tím svou svatost, blízkost k Bohu. Tereza nekonala zázraky, neměla žádné vize. V tom je polovina její přitažlivosti. Byla prostá osobnost, ale ukazuje nám svým životem, že člověk může být svatý právě tím," vysvětlil biskup.
"Když zemře někdo, koho ostatní považují za svatého, v Římě začne řízení a je zapotřebí dvou zázraků, aby dotyčný člověk byl prohlášen za svatého. Jednoho zázraku je třeba pro blahořečení a druhého pro kanonizaci. Tereza vykonala několik zázraků po smrti, ale během života se to nestalo," upřesnil biskup John.
Při té příležitosti mě napadlo, zda má šanci na svatořečení náš Mistr Jahn Hus, jehož Řím prohlásil za heretika nebo, jak bychom my řekli, za kacíře. Biskup John o tom řekl: "Co to je heretik? Je to někdo, kdo je bezpochyby naprosto upřímný v tom, co učil a o čem byl přesvědčen ve své víře v Boha? Během let jsme dospěli k úplně jinému chápání toho, co přesně lidé zastávali a jaké názory vyjadřovali."
"Nejsem odborníkem na Jana Husa," řekl biskup John, "ale lidé v Římě snad prošetřují jeho učení a kdo ví, kam bychom ho mohli zařadit v historii křesťanství za upřímnost toho, co učil. Možná, že se můžeme od Jana Husa hodně přiučit, podobně jako mnozí anglikánští teologové značně přispěli k porozumění našeho Boha."
Dívka ze Singapuru mi sdělila své silné dojmy z latinské mše konané na počest svaté Terezy. A mezi dalšími poutníky, kteří si odnášeli nezapomenutelné zážitky, byla rozzářená černoška Gene z Londýna a její dcerka Pauline. Byl to vzácný den.
