V turecké rezervaci na řece Göksu

Scénu jako z Hitchcokova hororu Ptáci, tak jsem si představovala ptačí rezervaci v deltě Göksu. Na rozloze téměř 15 tisíc hektarů leží vyhlášená mokřadní oblast. Zejména na podzim a na jaře tu nacházejí útočiště stovky ptáků.

Spolu s tureckým ekologem Enderem Kazmanem míříme z jeho kanceláře ve městě Silifke na obhlídku rezervace. Po cestě písečným terénem zastavujeme u dřevěné vyhlídkové věže. Čekám ptačí ráj, namísto toho tu nepříjemně sviští vítr a já pozoruji rozlehlou plochu s bažinami a rákosím. Sem tam tu prolétne racek.

"Roste tu na 441 druhů rostlin a k vidění tu bývá na 332 druhů ptáků," říká mi pan Kazman. Bohužel jsem dorazila o pár týdnů dříve. Většina ptačích druhů je teprve na cestě. Zmocňujeme se mne určité zklamání. Vedle racků tu hnízdí plameňáci, ledňáčci, frankolín obecný, volavky, pěvušky, sedmihláskové a třeba vzácný chřástal. Výčet jmen všech ptáků by vydal na několikastránkový seznam.

"Je to území bohaté nejen na ptáky nebo rostliny. Útočiště tu našli i hadi, ještěrky a želvy. Na jaře tu kladou svá vajíčka karety obecné a karety obrovské," doplňuje svého kolegu ředitelka celé rezervace Nazife Yildirim.

"Karety mají více než sto kilo. Páří se pod vodní hladinou a v noci se pak vydávají na pobřeží, kde vyhrabou velkou díru, do které nakladou kolem stovky vajíček," ukazuje mi jednu z takových děr pan Kazman. Po dvou až třech měsících se z vajec vylíhnou mláďata.

Pro krunýř, maso i vejce byla kareta obrovská častým terčem pytláků. Proto je v současnosti na pokraji vyhubení. "Máme tu projekt na záchranu želv. Dříve tu bylo univerzitní pracoviště, od roku 1994 je oblast chráněnou rezervací. Je to skutečně přírodní unikát. V deltě jsou jezera jak se slanou, tak sladkou vodou i bažiny," přibližuje ředitelka.

"Pokud tu někdo vlastní půdu, může ji využívat jen pro zemědělské účely, ale nesmí se tu stavět. A samozřejmě jsou místa, kde se nesmí vůbec nic. S výjimkou pozorování ptáků a úchvatné přírody," doplňuje.

V době mé návštěvy tu mnoho pozorovatelů není, pouze jediný místní rybář, který má speciální povolení. Jinak je tu jakýkoli lov zakázán, zdůrazňuje paní ředitelka Yildirim: "Je tu přísný zákaz vstupu se zbraní. Za porušení hrozí vysoké pokuty i vězení. Ale samozřejmě tak jako všude jinde ve světě sem čas od času ilegální lovci proniknou."

S biologem Kazmanem míříme na další pozorovací plošinu. Stojí přímo v mořském výběžku. Konečně zahlédnu nějaké ptactvo, nad mokřadly líně krouží bahenní motáci. Na supy a orly nabírající sílu před dlouhým letem na jih bych si musela ještě nějaký týden počkat. A tak nasedáme do auta, abychom se vrátili zpět do kanceláře.

Ender Kazman mi barvitě líčí další plány do budoucna. Věří, že ekologii věnuje vláda v Turecku větší pozornost a že i jejich organizace v deltě Göksu se více zapojí do mezinárodních projektů. Naše vyprávění přeruší jen stádo krav, které si vyšlo na pastvu do rákosí. Alespoň nějaký živočišný druh si tak mohu prohlédnout pěkně zblízka, i když tento zrovna mezi chráněné unikáty zatím nepatří.