Studenti vyrazili do Berlína hrát divadlo v němčině

Překonat psychický blok při výuce cizího jazyka není žádná legrace. Prošel si tím asi každý z nás, kdo se do boje s některou z cizích řečí pustil. Teenageři z Turecka, Maďarska, Slovenska a Česka se pod taktovkou Goetheho institutu snažili zdokonalit v němčině, a to prostřednictvím hraní divadla. Na závěrečném workshopu v Berlíně to byla pro děti zábava i skvělá učební pomůcka.

"Když si vzpomenu na první workshop, kdy jsme dostali jednoho z pedagogů Jerga, tak jsme měli ležet na zemi, měli jsme mít zavřené oči a poslouchali jsme , co máme dělat německy. Polovina z nás nevěděla, co má dělat. Postupně jsme si na to zvykli a už rozumíme," uvedl jeden z účastníků workshopu.

Z vlastní zkušenosti vím, že němčina není zrovna jazykem, který by našinci od prvního okamžiku přirostl k srdci. Spíš naopak. Středoškoláci z Ankary, Szegedu, Dolného Kubína a Břeclavi v sobě lásku k jazyku Goetheho a Schillera pěstují prostřednictvím divadla. Po dobu jednoho roku v rámci němčiny zkoušeli divadelní scénky a skeče. Během závěrečného workshopu pak plody své práce předvedou i publiku.

"Původně to bylo jenom cvičení na rozdýchání, výslovnost a podobně. Až poté se určil termín, od kterého jsme začali nacvičovat různé scénky, ze kterých vzniklo naše divadlo," přiblížila další účastnice setkání.

Ivana, Markéta, Veronika, Staňa, Radim a Fana. Ti všichni i jejich kamarádi si spojení němčiny a divadla evidentně užívají. Svůj trénink na prknech, která ještě neznamenají svět, berou vážně, ale současně si užívají i spoustu zábavy.

"Rád hraji, chtěl jsem se zlepšit v němčině a máme dost možností, jak se podívat do zahraničí. Už podruhé jsme v Berlíně a vyjde to na malé peníze, takže je to další velké plus. Opravdu je to legrace, to je hlavní," pochvaloval si student.

Jeho kolegové v červených uniformách na první pohled vypadají, že se chystají opravovat pračku nebo televizi. Chystají se však na street performance v západním Berlíně. "Půjdeme po malých skupinách a co skupina vymyslí, to se bude dělat," řekl člen skupinky.

"S těmi omezenými možnostmi, jaké v daném jazyce zatím mají, je úžasné, co se dětem podařilo na jevišti dokázat," pokýval uznale Thomas Freundorfer z pražského Goetheho institutu.

"Když se člověk ve škole musí učit nějaký jazyk, tak k němu většinou nemá žádný vztah. Má problém pochopit, proč to vlastně dělá. Tady je ovšem jazyk komunikačním prostředkem, díky němuž se domluvíte s ostatními a můžete hrát divadlo. Jakmile máte k řeči najednou vztah a vidíte, že ji můžete používat a že to celé k něčemu je, je to hned lepší. A je to opravdu znát," doplnil.

"Jestliže celý týden mluvím německy a pak přijedu do Česka, stále slyším němčinu, i když je to jenom klam. Zdají se mi i některé sny v němčině, což mě docela deptá," přiznala další studentka účastnice workshopu.

"Naučili jsme se spoustu věcí, které můžeme použít i ve výuce. Bylo to obohacení po všech stránkách. Poznali jsme naše žáky jinak než běžně ve vyučování. Myslím si, že to bylo pro obě strany velmi přínosné," řekla za sebe i za kolegyni Markétu Cahovou pedagožka břeclavského gymnázia Zdeňka Miklínová.

"Ještě musíme mít zkoušky, na nichž nacvičujeme svou velkou hru, kterou předvedeme světu. Abychom se neztrapnili, musíme to zkoušet po nocích a ve volném čase, kdy by každý raději dělal něco jiného. Ale my zkoušíme, protože jsme divadelníci," řekla hrdě studentka.

"Vidím pokrok u žáků, které mám v normálních hodinách. Kdyby pokrok spočíval jenom v tom, že se nebojí mluvit, tak to stálo za to," dodala Zdeňka Miklínová.

autor: Jiří Hošek
Spustit audio