Vánoční cukroví v Belgii připravují jen profesionální cukráři

Jako patří k našim Vánocům cukroví, Belgičané se o svátcích neobejdou bez perníkových sušenek nebo zmrzlinové rolády. Za vanilkové rohlíčky, pracny, rumové kuličky, vosí hnízda nebo linecké sklízejí naše hospodyňky obdiv, že toto drobné cukroví samy pečou. V Belgii však není zvykem péct vánoční sladkosti doma. Objednávají se u profesionálních cukrářů.

Zašel jsem se do vyhlášené bruselské cukrárny Au Vatel na náměstí Jourdan podívat na to, co nesmí chybět na belgickém svátečním stole. Majitel cukrárny pan Vanex Walter se svým dílem chlubil.

"Nejdelší poleno, které jsem vyrobil, bylo pro 200 lidí a museli jsme je rozdělit na několik dílů," vyprávěl o nejtypičtější belgické vánoční sladkosti - Buche de Noël - tedy vánočním polenu. Chlazený sladký hřbet totiž vypadá jako rozpůlený špalek se suky a kúrou. Je plněný krémy s ovocem, čokoládovou pěnou a někdy i zmrzlinou.

Cukrárna pana Vanexe připravuje na Vánoce asi 5 tisíc kusů této pochoutky. Nejmenší půlválečky jsou 6centimetrové a největší víc než půlmetrové. Jde ovšem o tradici původně nikoli belgickou ani francouzskou. Přišla ze Skandinávie.

"Na Vánoce tam chudí lidé pálili v krbech velká polena, aby dlouho vydržela hřát. Bohatí lidé si místo toho dávali jedlé poleno na stůl. Tím ve středověku vznikla tato tradice, která se u nás objevila v době nájezdů muslimů. V pálení nebo jedení polena nebyly jasně vidět křesťanské symboly, ale lidé věděli, že si tím udržují svou příslušnost k víře," vysvětlil mi původ Buche de Noël i jeho cestu ze severu Evropy na jih cukrář pan Vanex.

Buche de Noël a také další vánoční cukroví nejsou ovšem tradicí belgických kuchyní. Zdejší hospodyňky je nepřipravují, protože to ani neumí. Vše se nechává na odbornících. "Moje žena neví, jak je připravit. Tradice je objednat si sladkosti v cukrárně. Je to tak trochu naše tajemství. Jen my chlapi víme, jak je udělat. Usmívá se pan Vanex.

Své zkušenosti předává i nové cukrářské generaci. Tajemství buche a dalších belgických cukrovinek zná i jeho - ve středověku bychom řekli - tovaryš Ondřej Špička z Mohelnice, který v Belgii peče cukroví už 3 roky. Ani on však tajemství Buche de Noël nerozdává na potkání.

"Jako náplň se používá hlavně šlehačka, různě ochucená. Může být politá čokoládovou polevou nebo různými krémy. Je to opravdu různé," přibližuje.

Kromě Buche nesmí na belgickém vánočním stole chybět ani sušenky Speculoos. Podle pana Vanexe se nejvíc podobají perníku, který také bývá na vánočním stole. Na rozdíl od něj v nich však není ani med ani koření. Jsou z hnědého a bílého cukru, mouky a sody.

Na sušenkách je nejdůležitější jejich reliéf. Většinou to bývá svatý Mikuláš, který v Belgii nosí dětem dárky. Postava Mikuláše má u nohou košík, ve kterém sedí 3 děti.

A legenda k tomu říká: Kdysi žil řezník, který neměl peníze na vykrmení vepře a neměl co prodávat. Vzal tedy do koše 3 děti a chtěl je naporcovat. Cestou na trh ho potkal svatý Mikuláš a děti zachránil. Proto se dnes prakticky všechny sušenky Speculoos dělají s obrázkem Mikuláše.

Malé obdélníčky tohoto pečiva dostanete vždy, když si objednáte kávu nebo čaj. Jsou mezi Valony i Vlámy tak oblíbené, že se začala vyrábět i zmrzlina s příchutí těchto sušenek.

Třetí sladkostí, která je stálým hostem na belgických svátečních stolech, je "pain de la gracht" - tedy přeloženo "chléb od kanálu". Plátky drobeného těsta posypané krystalovým cukrem se kdysi dělaly z chlebových zbytků a bylo to cukroví městské chudiny.

"Lidé, kteří neměli na to bydlet uvnitř města, žili kolem vnějších vodních kanálů, které fungovaly jako hradby. Když neměli peníze na chleba, sebrali drobky a zbytky pečiva, znovu je namočili a umíchali těsto. Placky z něj pak posypali cukrem a vznikl 'pain de la gracht'," nabídl mi další historický exkurz majitel bruselské cukrárny Au Vatel Vanex Walter. Jeho cukrárna se snaží všechny staré recepty udržovat živé a připomínat lidem, jak vypadaly Vánoce před mnoha a mnoha lety.

autor: pan
Spustit audio