Střelba ani pokus o únos ji z Iráku nevyhnaly

Válka v Iráku vyhnala ze země mimo jiné i většinu cizinců a cizinek. Nepřestávající teroristické útoky a únosy zůstávají hrozbou pro místní, tím spíš pro cizince. Jedinou Českou tak v Bagdádu kromě velvylankyne zůstala Nataša al-Rádí, která v Iráku žije od 60. let. Poslední roky však pro ni znamenají prakticky nepřetržité domácí vězení.

"Kromě cesty do práce jsem pěl let nevyšla z domu. Nechodím nikam, ani do obchodu. Do školy jezdíme taxíkem, protože máme svoje řidiče, kteří nás tam dováží. Kvůli únosům a útokům je mimořádná situace. V posledních týdnech se situace silně zhoršila, protože se blíží volby. Na nákupy nechodím, ty obstarává manžel," uvedla paní Nataša.

Kdysi se provdala za Iráčana, který studoval v Praze. Jako desítky jiných Češek následovala svého manžela do jeho rodné země, ale jako jediná v Bagdádu zůstala dodnes. "Bylo nás asi 300, ale všechny odešly, když nás nutili přijmout občanství, kvůli tehdejší špatné finanční situaci nebo se nepohodly s rodinami manželů. Zůstala jsem pouze já a jedna Slovenka, se kterou si občas voláme. Ta bydlí v ještě horším místě. Kolikrát mi volala a musela sedět na zemi kvůli kulkám. U nás je to ještě dobré. I sousedé jsou dobří a slušní lidé," tvrdí paní Nataša.

Nacházíme se na půdě státní umělecké školy, jediné svého druhu v Iráku. Nataša al-Rádí tady působí celý život. "Dříve jsem tu učila několik let a učila jsem v ústavu krásných umění. Také jsem učila na akademii, když tam bylo založeno hudební oddělení. Teď jsem jen v orchestru, protože se nemohu volně pohybovat kvůli bezpečnostní situaci," přiblížila paní Nataša.

Na bagdádské hudební a baletní škole dnes studují děti nebo vnuci žáků, které Nataša al-Rádí kdysi učila. Řada z nich se jmenuje Mohamed, ale několikaleté trápení s houslemi se jim moc nelíbí a ke lži je nepřiměje ani jejich učitelka Aní.

"Problémem je, že v létě děti do školy vůbec nechodí. Hudebník však nemůže mít prázdniny, musí cvičit pravidelně. Když se děti na podzim vrátí do lavic, musíme s nimi začít zase od začátku, a to je opravdu těžké," popsala učitelka.

Školu v průběhu válečných operací dvakrát vypálili. Lupiči rozbili zařízení a rozšlapali nástroje. Na ulicích dodnes číhá smrt, a tak musí děti vozit jejich rodiče nebo ochranka. "Nejhorší je, že nová generace považuje tuto situaci za normální. Třeba si děti vyprávěly o výbuchu a kolik bylo mrtvých a kolik bylo raket. Čtyřleté děti to považují za normální. To je smutné," řekla paní Nataša.

Život v takových podmínkách vyžaduje velkou vnitřní sílu a něco jako stoický klid. "Naše oblast je ještě vcelku dobrá a elektřina funguje. Pokud vypnou proud, máme uliční generátor. Elektřinu kupujeme soukromě. Je to drahé, ale zatím nám to stačí, protože teď je doba, kdy nemusíme ohřívat ani chladit. V létě je to horší, protože nejvíce energie se spotřebuje na chlazení. Živobytí je tu poměrně levné. Sice trochu podražilo, ale jde to. Je tu čerstvá zelenina, čerstvé maso. Mouku dostáváme ze státního přídělu. Už 30 let peču český chleba," doplnila paní Nataša.

Násilí se ale nevyhýbá ani poměrně klidné čtvrti, v níž paní Nataša bydlí. "Byla jsem náhodný svědek, když chtěli ukrást dráty elektrického vedení, tak na mě zaútočili. Mysleli si, že jsem zloděje poznala. Když jsem spala na střeše, věděli přesně, kde je moje postel, tak po mně stříleli. Pod postelí jsem našla kulku. Jednou se ptali u sousedů, chtěli mě unést. Ale soused nám to oznámil. Od té doby nevyjdu ven," řekla paní Nataša.

Nataša al-Rádí v Bagdádu zůstává. Má tady milované povolání a svého muže: "Má rád svoji práci a já také. Ta mě tu drží. Hudba mě chytla," dodala.

mapa
Zvětšit mapu: Bagdád
autor: mdo
Spustit audio