Paní Jadwiga má v diáři tisíce jmen potřebných
Jestliže hledáte pomoc nebo naopak někomu pomoc nabízíte, měli byste vytočit telefonní číslo jedné starší dámy z Varšavy. Jadwize Sobolové je 87 let a její byt se před deseti lety proměnil v centrálu pomoci. Pracuje pro ni několik set dobrovolníků, kteří pomáhají tisícovkám lidí v nouzi po celém Polsku. Stačí k tomu jedna pevná telefonní linka.
"Naše organizace je netypická v tom, že nepřijímáme žádné dary, ani věcné ani peněžní. Nemáme žádné konto v bance. A naší hlavní zásadou je, že vše děláme zadarmo," říká mi Jadwiga Sobol. Sedíme u ní v bytě, v malém pokoji, který je zároveň její kanceláří.
"Funguje to tak, že já dávám lidi dohromady. Ty, kteří potřebují pomoc, s těmi, kteří ji nabízejí. Chtějí se něčeho zbavit, chtějí darovat peníze, někomu věnovat nábytek, a tak mi zavolají," vysvětluje mi důchodkyně a zrovna zvoní telefon. Dnes už potřetí.
Princip, na jakém organizace funguje, je prostý. Dárcům pomoci předává paní Sobol adresy lidí v nouzi. "Ale prověřenou adresu, aby to nebyl nějaký podvodník. Proto tady kolem mě vidíte hromady dokumentů. O každém příjemci pomoci totiž máme ověřené informace od místních úřadů," vysvětluje paní Sobol.
"Pokud se někdo na mě obrátí s prosbou o pomoc, řeknu mu, že potřebuji například potvrzení o tom, že je opravdu nezaměstnaný, těžce nemocný nebo že mu dům zaplavila povodeň. Jen tak na dobré slovo nikomu nepomáháme," dodává paní Jadwiga a ukazuje mi tlustý sešit s adresami osob z celého Polska.
Důchodkyně už pomohla více než pěti tisícům Poláků. Zkontaktovala je s dobrovolníky, kteří někomu poslali třeba pračku, jinému vybavení do domu po požáru, další chudé rodině zase někdo platí nájem v bytě. Pomáhá i lidem bez práce.
"Pokud nezaměstnaný nemá prostředky na cestu do Varšavy, kde je práce dost, tak ho zkontaktuji s člověkem, který mu peníze daruje. Pokud je však utratí za něco jiného, tak ho nadobro vyřadíme z našeho seznamu potřebných," dodává paní Sobol, vystudovaná právnička.
Systém, který vypracovala je unikátní. Vymyslela například způsob, jak pomoci sociálně slabé rodině s otcem alkoholikem. "Chceme, aby nám poslal číslo účtu obchodu třeba ve vesnici, kde bydlí. Na ten pak námi oslovený dobrovolník pošle peníze určené výhradně ženě alkoholika. Ta pak za ně může nakupovat potraviny," vysvětluje mi paní Sobol a zakládá papír do starého psacího stroje.
"Neovládám moderní techniku. Vím, že počítač by mi vše usnadnil, ale buď si dělám poznámky ručně, anebo používám psací stroj. Dcery mi chtěly koupit počítač, ale odmítla jsem to," říká.
Na pracovním stole leží starší pevná linka. Mobil paní Jadwiga také nechce. "Mám vyšší účty za telefon, protože všichni dnes mají už mobily a pevné linky většina lidí zrušila. Takže platím za spojení více peněz, ale to je můj vklad do celého projektu," nestěžuje si paní Jadwiga a podává mi červené desky. Je v nich poděkování za práci paní Sobol od prezidenta Kaczyńského a také od papeže Benedikta XVI.
"Mám velkou radost z toho, že můžu někomu pomoci, že můžu někoho vytáhnout z bídy. Těší mě, že i ve svém věku mohu bojovat proti lhostejnosti lidí," vyznává se 87letá Jadwiga Sobol. A zase u ní doma zvoní telefon.
