Míšeňská porcelánka slaví třísté výročí založení
Před třemi sty lety (23. ledna 1710) vznikla v saské Míšni slavná manufaktura na výrobu porcelánu. Nádherné kusy nádobí, ozdobné předměty nebo dlaždice z keramické hmoty lákají movité zájemce z celého světa dodnes. Mimochodem, zkřížené meče, které má míšeňská manufaktura ve znaku, jsou nejstarším nepřetržitě používaným logem na světě.
Přežil 11 válek, šest politických systémů, 25 ředitelů. Míšeňský porcelán přečkal všechny módní trendy i krize. Klíčovým slovem je tu tradice. Manufaktura má vlastní důl na kaolín, vlastní laboratoř na vývoj a výrobu barev a vlastní vývoj forem, kterých se za 300 let existence nashromáždilo na 800 tisíc.
"Na tuhle konvici musím připevnit celkem asi 2000 různě velkých květů. Ty nejmenší přijdou až nakonec, tedy úplně nahoru, ale ty větší přilepuji přímo na konvici," popisuje strašlivou a současně obdivuhodnou "piplačku" Katrin Schauerová, která v manufaktuře pracuje už 26. rokem. Každý drobounký kvítek je takové malé dílo. Není divu, že celou nádhernou konvici z nové limitované série k velkému výročí míšeňského porcelánu vyrábí čtyři dny.
"Člověk je pokaždé napnutý, jaký úkol dostane příště. Celých 26 let vyrábím pořád nové a nové kusy porcelánu, takže mi ta práce nezevšedněla. Z každé figurky vyrábím třeba jen jeden nebo maximálně tři kusy, a to je na tom taky hezké," přibližuje Katrin Schauerová.
Za objev takzvaného bílého evropského porcelánu vděčíme dvěma pánům - Tschirnhausovi a Böttgerovi. Cesta to byla poněkud pokoutní, protože druhý jmenovaný se coby alchymista snažil na dvoře saského kurfiřta Augusta Silného napřed přeměnit bezcenné suroviny ve zlato. Překvapivě se to Böttgerovi a dalším hochštaplerům nepodařilo. Při snaze vyvinout recepturu pro výrobu porcelánu byl ovšem Böttger spolu s dobovým vzdělancem Tschirnhausem poměrně brzy úspěšný.
"Coby alchymista Böttger neustále experimentoval, ať už s různými přísadami nebo třeba s ohněm. Z celého 'týmu' objevitelů byl on tím praktikem. Nejprve se podařilo vytvořit hnědý, takzvaný jaspisový porcelán. Teprve potom narazili na ten správný jíl, od něhož vedla cesta k porcelánu bílému," uvádí Wolfgang Kolitsch z míšeňské manufaktury.
"August Silný požadoval po manufaktuře před 300 lety věci, které nebyly technicky vůbec proveditelné. Svými přáními vlastně urychlil různé inovativní postupy. Těšíme se dodnes z každé individuální zakázky. V současnosti třeba zařizujeme obrovské prostory pro klienty na Blízkém východě nebo se podílíme na rekonstrukci luxusního apartmá ve slavném berlínském hotelu Adlon," popisuje ředitel manufaktury, která je v majetku spolkové země Sasko, Christian Kurtzke.
Ano, v Míšni se nevyrábí jen nádobí a vázy, ale třeba taky dlaždice do koupelny. Cena za metr čtvereční? Od dvou tisíc eur nahoru. "Můžeme malinko improvizovat, ale malujeme tady podle tohoto vzoru. Když udělám chybu, někdy se to ještě dá zachránit a vyretušovat. Třeba uprostřed obrazu by to nebyl problém. Ale tady, kde je nebe, by to šlo jen stěží," líčí malířka Heike Wuttkeová, kterou jsem vyrušil při práci na porcelánové desce s loveckým výjevem.
Naším posláním je zdobit prostory, interiéry, lidi, říká Christian Kurtzke. Tvrdí, že současná krize zahubila luxusní značky. Budoucnost podle něj patří takzvaným prémiovým značkám a manufakturám. Lidí, kteří jsou ochotni investovat do ruční výroby, prý ubývat nebude.
Zvětšit mapu: Míšeňská porcelánka
