Místo na atomovou energii se Dánové vrhli na Slunce

Zdá se to být ospalá rekreační oblast - rybník s vodním ptactvem, rozhlednou, alej vedoucí na malý poloostrov a kolem chatičky. Je to však ve skutečnosti fjord, chatičky jsou laboratoře a rozhledna je meteorologická stanice. A poblíž jsou dva válcovité objekty - bývalé výzkumné jaderné reaktory.

V jedné z nízkých nenápadných budov visí na několika popruzích obrovské křídlo. Je to lopatka větrné turbiny. Po schůdcích se dokonce dá do "řapíku" tohoto obřího listu vlézt. Ale prý jde jen o menší exemplář - jen 1,5megawattovou elektrárnu.

Všude jsou různá lanka, nitky, drátky, snímače pohybu, tahu, tlaku, zvukové senzory... Měří se tu jednoduše to, jak velký nápor křídlo vydrží, vysvětluje nám jeden z inženýrů.

Bezpečnost je totiž hlavní starostí strojírenských firem, které právě v této hale nechávají prototypy obřích lopatek podrobně testovat. Dánské firmy vyrábějí prý skoro polovinu větrných elektráren, co se na světě točí. A samotní Dánové vyrábějí pomocí těchto obřích větrníků čtvrtinu elektřiny, kterou spotřebují.

K výzkumu alternativní energie se Dánsko odhodlalo už koncem 50. let, kdy laboratoře Risoe zakládali. Dánové chtěli omezit závislost na dováženém uhlí, plynu a ropě. Velkou zásluhu na rozvoji centra měl nositel Nobelovy ceny, dánský jaderný fyzik Niels Bohr. Tehdy byla totiž onou nekonvenční energií síla štěpených atomů.

Ještě větší impuls vývoji reaktorů dala ropná krize. Žádnou jadernou elektrárnu ovšem v Dánsku nepostavili. "Parlament o tom rozhodl paradoxně ještě rok před havárií v Černobylu. Lidé se báli možné nehody a také jaderného odpadu, který by se musel tisíce let skladovat," vysvětluje mi Leif Petersen.

Už v té době se ovšem v Risoe zkoumaly a testovaly malé větrné elektrárny. Dnes tu také zkoušejí nejrůznější druhy rostlin využitelné jako známá energetická biomasa, vymýšlejí efektivní chemické palivové články a dumají nad skladováním moderního paliva - vodíku. Nebo zkoušejí nové, levnější solární panely.

Doposud bývaly hlavně skleněné, vysvětluje další inženýr v kanceláři s francouzským oknem přes celou šířku vnější stěny. Jak by také ne, když potřebuje světlo. Ty nové jsou však plastové. Na fólii se doslova tiskne vrstva, která pak mění paprsky na elektřinu. V budoucnu by se tak mohla potisknout třeba bunda, která pak bude nabíjet malý mp3 přehrávač, plánují v Risoe.

Před další nenápadnou halou stojí elektromobil. Uvnitř haly sedí dva výzkumníci a vítají nás společně s velkou elektrickou spínací skříní. Naštěstí při podání ruky od obou vědců elektrický šok nedostáváme.

Oba řídí, tedy spíš kontrolují automatický systém. Obsahuje větrník, solární panel, kotel na biomasu, a když třeba tolik nefouká nebo nesvítí slunce, zapne se náhradní zdroj nebo elektřina zvenčí. Když je naopak vlastní elektřiny nadbytek, nabíjí se třeba onen elektromobil.

Právě takovou malou elektrocentrálu by mohly mít v budoucnu rodinné nebo větší obytné domy. Záleží jen na tom, kolik lidí bude chtít alternativní zdroje energie vylepšovat a nacházet nové a jak ochotně se k nim budeme stavět my všichni. V Dánsku v tom mají zcela jasno.