Tradiční kulturu pomáhá Odžibvejům udržovat hazard

Tak náš zrozen Hiawata,
zázračné a divné dítě.
Ale dcera Nakomina,
něžná matka Hiawaty,
zármutkem se usoužila,
opuštěna věrolomným
klamným Větrem západovým,
nelítostným Mudžekíwem.

To je úryvek slavné Písně o Hiawatovi, díla inspirovaného legendami indiánů z kmene Odžibvejů. Jestli vám snad ten květnatý jazyk trochu zastřel smysl veršů, nic si z toho nedělejte. Josef Václav Sládek přeložil slavné epické dílo amerického básníka Longfellowa hned třikrát. Ani sám si tak podle všeho nebyl úplně jistý, jestli originál opravdu vystihl a na překladech pracoval do konce svého života.

Hudba kmene Odžibvejů hudba a jejich legendy českému literátovi při jeho cestách po Americe učarovaly. A těžko je mohl minout. Tvoří jednu z nejpočetnějších jazykových skupin indiánských kmenů a žijí hlavně okolo Velkých jezer mezi Spojenými státy a Kanadou. Jedním z jejich středisek je městečko Svatý Ignác na břehu úžiny, kde Huronské jezero přechází v Michiganské.

"Jmenuji se Kívej-dm-kvej. To znamená Žena ze severu. Také moje děti mají tradiční indiánská jména a dostáváme také naše osobní barvy. Rozhoduje o nich šaman a odrážejí se v našem tradičním oblečení," říká moje průvodkyně po starém kostele, původně misii, kterou tady už v 17. století založili francouzští jezuité.

Dnes slouží jako Muzeum odžibvejské kultury. Kívej-dm-kvej se jinak jmenuje Becky. Jak tedy přišla ke svému indiánskému jménu Žena ze severu? Nejsou tady snad dost daleko na severu vlastně všichni? "Bylo to jméno babičky našeho šamana. Vždycky než nám dá jméno, stráví s námi dost dlouhou dobu. Mluví s námi, aby se dozvěděl, jací jsme, a pak se rozhodne. V mém případě je to prostě Žena ze severu a jsem na to jméno velmi hrdá," vysvětluje.

Kívej-dm-kvej alias Becky pomáhá ve Svatém Ignáci udržet pochodeň tradiční indiánské kultury i jinak než prováděním cizinců. Odžibvejů je podle odhadů asi 30 tisíc ve Spojených státech a 50 tisíc v Kanadě. Ale více než tři staletí života po boku Evropanů udělaly samozřejmě své.

"Naše kultura se tady skoro vytratila. Uzavírali jsme sňatky s Evropany a celé generace jsme žili ve vědomí, že být americký indián není dobré. Trpěli tím děti ve škole a zakoušeli jsme diskriminaci. Teď je to jiné. Snažíme se, aby se děti zase naučily náš původní jazyk, aby byly hrdé na své předky a na to, kdo jsou. Proto se i já snažím naučit co nejvíc, abych to mohla předat další generaci v našem městě," říká Becky.

A je komu pomyslnou pochodeň předávat. Odžibvejská krev, byť hodně zředěná, koluje pořád v žilách velké části místních obyvatel. "Víc než 60 procent dětí, které tady chodí do státní školy, jsou rodilí Američané, tedy mají indiánskou krev. Když budu vycházet z téhle skutečnosti a vezmu v úvahu, že tady bydlí asi dva tisíce lidí, pak je nás ve Svatém Ignáci víc než tisíc," míní Kívej-dm-kvej.

Podobně jako jiné indiánské kmeny vlastní i Odžibvejové herny. Odpověď na otázku, proč mohou právě původní obyvatelé Spojených států od 70. let minulého století provozovat hazard a vláda je nesmí kontrolovat a hlavně ani zdaňovat, stojí za samostatný příběh. Slibuji vám ho do jednoho z příštích zápisníků. Teď se jen omezím na konstatování, že pro život nejen Odžibvejů je příjem z kasin naprosto zásadní.

"Máme tady herny, ale peníze, které vydělávají, si nerozdělujeme přímo. Zisky jdou do zvláštního fondu, ze kterého se hradí sociální služby a zdravotní péče. Myslím, že je to tak pro náš národ nejlepší," zdůrazňuje Kívej-dm-kvej s tím, že provozování hazardu její národ nejen nezkazilo, ale naopak mu pomáhá přežít a udržet si vlastní identitu.

Když máte zajištěnou sociální síť a zdravotní péči úplně nebo z velké části zadarmo, je to hlavně ve Spojených státech pořádný důvod, proč se ke svému kmeni stále hlásit. Také proč bydlet v často zapomenutých končinách a nestěhovat se do velkých měst. Odžibvejové si tak své tradiční zvyky, hudbu a legendy uchovávají.