Češi na bojiště v italských Alpách už zapomněli

Lyžování v pěkném alpském letovisku a válka. Každý si asi pomyslí, že tyto činnosti nejdou dohromady. Jenže ve středisku Passo Tonale na severu Itálie platí pravý opak. Turisté se tady prohánějí po svazích, na kterých během první světové války umírali lidé. Zjišťoval jsem, co se před víc než 90 lety mezi horskými štíty dělo.

Passo Tonale nabízí pro lyžování dokonalé podmínky. Jistotu sněhu tady máte i na jaře - je tady totiž ledovec Presena. Prostě dokonalá lyžařská idyla, za kterou každý rok míří i tisíce Čechů. Koho by napadlo, že v době první světové války se tohle vše změnilo v peklo.

Passo Tonale se od roku 1915 stalo bojištěm. Stály proti sobě italské a rakousko-uherské jednotky - ve výšce přes 3000 metrů nad mořem, v zimě až za 40stupňových mrazů. Pro vojáky nejtvrdší fronta procházela právě tudy, v alpských masivech.

"Vojáci museli každý den bojovat s přírodou o holé přežití. To bylo těžší než vyhnout se palbě nepřítele. V zimě hrozily hlavně laviny. Třeba na svatou Lucii 13. prosince 1916 spadly hned stovky lavin, které zabily několik set jak italských, tak rakouských vojáků," říká Walter Belotti.

V obci Temu vede muzeum Bílé války, tedy konfliktu, při kterém byl pro vojáky hlavním nepřítelem sníh a led. Přírodu musely obě armády překonat pomocí prostředků, které na jiných frontách neznali. Ke slovu přišly třeba saně.

"Frontová linie se na jaře roku 1916 posunula. Italové dobyli 10 kilometrů ledovce. A pro zásobování téhle nové linie se používaly saně. Tahali je hlavně psi," říká doktor Belotti. Jedny takové saně mi ukazuje. Já se ho hned ptám na psy, kteří tenhle zvláštní válečný prostředek tahali.

"Byli to psi speciálně vycvičení v Boloni, kde bylo zvlášť určené středisko. A tihle psi byli skutečně nejrozmanitějších ras: ovčáci, dlouho i krátkosrstí psi. Měli svoje vlastní kasárna i kuchyň. Takže jeden člověk měl na starosti jen vaření pro psy. Není divu, vždyť obstarali těžkou práci, kterou by jinak museli zastat vojáci," vysvětluje Walter Belotti.

Dnes je Passo Tonale místo vojáků plné lyžařů. Hned vedle jedné sjezdovky stojí památník příslušníků italské i rakousko-uherské armády. Každý den kolem něj "prosviští" desítky Čechů. Jak se zdá, se zavřenýma očima.

Nenašel jsem jediného Čecha, který by o historii střediska něco věděl. I Walter Belotti z muzea války říká: "Turistů k nám na prohlídku chodí hodně, ale Čecha jsem tady ještě nikdy neviděl." Je to dost zvláštní, vždyť tady před 90 lety v uniformách rakousko-uherské armády mrzlo i pár mladíků z českých zemí.

U památníku italských a rakousko-uherských vojáků padlých v první světové válce je dnes slyšet především hluk lanovky, která vede v jeho těsné blízkosti. O tom, že tu kdysi v těžkých podmínkách umírali lidé, ví skutečně jen málokdo.

autor: oho
Spustit audio