V čínských klubech vládne hip hop
Čínským diskotékovým klubům dominuje hip hop, přestože vládní úřady z toho nejsou nadšené. Zejména v největších městech tak roste popularita dýdžejů, kterých je ve více než miliardové zemi kolem 300.
Parket je plný až k prasknutí. Tancují však většinou jen dívky. Muži sedí a pokuřují. A také pokukují. O jejich zábavu se stejně jako každý jiný večer stará 30letý MC Jack. Drtivou většinu večera hraje především anglosaské hity. Chybět však nemohou ani domácí "pecky", i když, jak sám přiznává, čínština prý není dobrým jazykem pro rap. Správný dýdžej je však musí mít v zásobě.
"Musíte to samozřejmě umět, mít svůj vlastní styl, díky kterému si vás lidé oblíbí, i kvalitní hudbu. Důležitá je také schopnost se ovládat a být trpělivý. Nezbytné je i kvalitní vybavení, počítač, rekordér a pochopitelně i samotné skladby. Ty si prostě nemůžete jen tak ilegálně stáhnout. Nezbývá vám, než si je koupit. A pak už jen dokázat lidi bavit celou noc," říká MC Jack, jehož dočasným hudebním domovem se stal bar M v nově se rozvíjející části Pekingu - čtvrti Čchao-jang.
Jak dodává, připravit několikahodinovou party dnes umí stále jen několik desítek čínských dýdžejů. A prosadit se na hudební scéně dokáže jen hrstka z nich. Své o tom prý ví třeba skupina Jin Ts'ang, která v roce 2003 natočila první studiovou desku v Číně, nebo DJ Ša Čou, se kterým on sám dříve spolupracoval.
Čínské publikum je podle něho také náročnější než evropské či americké. Pořád prý chtějí něco nového, nelze jim třeba pustit jen jednu skladbu, bůhvíjak upravovanou a dlouhou.
"Mladí lidé vždycky chodí na muziku, která se jim líbí. Ať jim je 20, 30 nebo 40 let. Od doby, kdy vůbec první čínský rap na začátku 80. let minulého století nazpíval Harlem Jü z Tchajwanu, už sice uplynulo opravdu hodně vody, přesto mají všechny tyto styly, které se různě mísí, stále co nabídnout. Dnes tak můžete na diskotékách slyšet hip hop, house music či R&B, a to v podání mnoha hvězd a hvězdiček. Asi nejpopulárnější je však nyní dvojice Jü Čchüan hrající house music," zasvěcuje mne do současné čínské hudby MC Jack, který sám má nejraději elektronický hip hop.
K rostoucí oblibě těchto hudebních stylů v Číně přispěly americké filmy, například 8. míle. Původně kultura volných kalhot, dresů americké NBA, marihuany, pouličních tanečních vystoupení, barevných graffiti, ale zároveň i bezútěšných ghett velkoměst USA, gangů, tvrdých drog a politiky se ovšem komunistickým úřadům, jemně řečeno, příliš nelíbí. V rádiu byste třeba takový breakbeat slyšeli těžko.
"Breakbeat, tedy styl spjatý s pouličním tancem, je silnější, plný emocí a energie. Když tuhle hudbu posloucháte, nedokážete se zastavit," ukazuje na tančící davy. Jak ovšem podotýká, nešvarem současnosti jsou návykové látky, které jsou v Číně stále rozšířenější.
"Drogy jsou od samé podstaty špatné. Zničí tě. Tvé tělo, tvůj život. Kdysi jsem na zábavách vídával partu lidí beroucích drogy přímo na parketě. Po nějaké době zmizeli. Dnes jsou návykové látky módní právě na tanečních párty. Mnozí je vlastně berou jen proto, aby se nevyčleňovali z kolektivu, jehož součástí chtějí být," vysvětluje MC Jack. Bavit se a tančit, i když třeba až do časných ranních hodin, je podle něho přeci možné i bez drog.
