ABBA zahájila turné, tentokrát jen výstavní

Obal desky Arrival skupiny ABBAFoto:  ABBAsite.com

Od rozpadu hudební skupiny ABBA uplynulo už 28 let. Jejich hudba je však stále živá, hraje se v rádiích a hrát bude. Název této hudební legendy, vytvořený z iniciál jmen švédské čtveřice, je stejně jednoduchý, jak jednoduché a zároveň geniální byly jejich písničky. Koncertovat už nejspíš nebude, jejich hudba i vše s ní spojené teď alespoň znovu ožívá na unikátní výstavě ABBAWORLD, která své světové turné zahájila v Londýně.

Vcházím do prvního z pětadvaceti výstavních sálů. Ze všech stran zní jeden hit přes druhý, na nesčetných obrazovkách běží videoklipy a ve skleněných vitrínách se třpytí pověstné kostýmy z hedvábí a saténu. Jsou tu zlaté a platinové desky, hudební nástroje, se kterými legendární čtveřice vystupovala. 

V rohu stojí bílý vrtulník. Mám pocit, že jsem ho někde viděl. Už vím. Vždyť právě před ním pózovali členové Abby na obálce alba Arrival z roku 1976. Elpíčka, které jsem ve čtvrté třídě zoufale záviděl spolužákovi, jehož rodiče měli privilegium každoročního devizového příslibu na cesty do Jugoslávie. Kdybych tehdy jen tušil to, co z efektní fotografie nebylo patrné, že vrtulník je jen atrapa, vyrobená ze dřeva a plechu... 

ABBA už dávno nevystupuje ani nenahrává nové desky. I dnes má však zástupy ctitelů. "ABBA, to jsou hlavně vzpomínky na skvělé písně staré třicet let," říká mi na výstavě distingovaný muž a jeho žena jej doplňuje: "Hlavně jsou to písničky, které si může každý poslechnout, zazpívat, naučit se jejich slova. Prostě skvělá hudba." 

"Jsem velká obdivovatelka Abby. Od okamžiku, kdy jsem je v 76. viděla v Eurovizi, miluji Abbu. Nejraději mám jejich Dancing Queen, to je ta pravá hudba na taneční parket. Když ji slyším, vždycky musím tančit," říká mi dáma kolem šedesátky. 

Tančí se i na výstavě. A to nejen na pódiu, kde díky unikátní technologii holografického videa může každý stanout po boku slavné skupiny. Emocím se na výstavě ubrání jen málokdo. Návštěvníci se smějí a pozpěvují, jiní mají slzy v očích. Je jasné, že pro všechny je hudba švédské čtveřice nedílnou součástí života. 

"Kdykoliv máme nějakou rodinou oslavu, když grilujeme na zahradě, všude hraje ABBA!" svěřila se jedna z návštěvnic výstavy. 

"Je to úchvatné. Lidé sem přijdou ve skupinkách, ale i jako jednotlivci. Tady na výstavě se spolu dají do řeči a odejdou jako přátelé. Zjistí, že toho mají tolik společného," říká mi Sarah, asi pětadvacetiletá zaměstnankyně muzea. 

Postupuji hlouběji do útrob výstavy. Procházím věrnou replikou letního sídla s výhledem na mořskou zátoku nedaleko Stockholmu, kde Björn a Benny skládali své písničky, autentickým nahrávacím studiem i maličkou kanceláří hudebního vydavatelství Polar, u kterého začínali. Čtyři židle, stůl se dvěma telefony, police s několika šanony a gramofon. Když si představím, že odtud organizovali světová turné, odpovídali na dotazy novinářů i fanoušků, nechce se tomu skoro věřit. 

Na úplném konci výstavy jsou dárky a dopisy, které fanoušci posílali slavné čtveřici v dobách její největší slávy i po jejím rozpadu. Jeden za všechny. 

"Milá Abbo, je mi třiadvacet a vaším fanouškem jsem už deset let," píše Maria z Guatemaly v říjnu roku 1986, čtyři roky po rozpadu slavné skupiny, "vyrostla jsme na vaší hudbě. Jste součást mého života a chtěla bych vám poděkovat za nádherné chvíle, které jsem s vámi prožila. Nikdy jsem vás o nic nežádala, ale teď vás prosím za všechny fanoušky: Dejte se zase dohromady. Vraťte se! Je nám bez vás smutno!" 

Nevím, jestli tento dopis někdo ze švédského kvarteta četl. Jisté je, že prosba zůstala nevyslyšena.