Hledí na ně jako na exoty, nemají totiž auto

Američané mají největší počet aut v přepočtu na obyvatele. Uvádí to statistiky OSN a asi to nepřekvapí. Překvapit vás však může, když ve Spojených státech narazíte na rodinu, která se dobrovolně rozhodne bez auta žít.

Stojím sice venku, ale zároveň v bance. Tohle je banka zařízená pro řidiče, aby si mohli vyřídit, co potřebují a nevystoupili přitom z pohodlí svého vozu. Se zaměstnancem finančního ústavu komunikují přes malé elektronické zařízení. Co potřebují předat, dají do malé přihrádky a tam si zase po chvilce mohou vyzvednout hotovost, potvrzení o převodu nebo jiný dokument.

Podobných bank pro řidiče jsou tady spousty. Washington a jeho předměstí nevychází řidičům tak vstříc jako třeba Kalifornie nebo Florida, kde najdete dokonce i kostely, do kterých věřící přijíždějí poslouchat slovo boží a modlit se vsedě v autě. I tak je ovšem tohle město, jako mnoho jiných v Americe, zařízené hlavně pro auta. A život bez motorového vozidla je, věřte, hodně komplikovaný.

Přesto znám česko-americkou rodinu, která se rozhodla to aspoň na čas zkusit. Vítejte u Archerových. Ken je z Oklahomy, Veronika z Teplic. Bydlí i s patnáctiměsíčním synem Martinem v hezkém domku v historické washingtonské čtvrti Georgetown.

Původně neměli v úmyslu žít bez auta. Ale když jim to staré loni dosloužilo, rozhodli se, že to zkusí. Washington, aspoň oblast, kde bydlí, nebyl tak úplně postavený pro auta. Veronika je doma s Martinem, ale profesí je zdravotnice a čas od času zaskočí v nemocnici Sibley Hospital, kde dřív pracovala. Volají často na poslední chvíli a autobus nemusí být zrovna po ruce.

Nesetkává se s nepochopením, že nemůže prostě skočit do auta a přijet? "Musím vysvětlovat, že nemám auto, takže mi to nebude trvat pět minut, ale patnáct, protože jedu autobusem. Občas se to setkává s nevolí šéfové a podobně," přiznává Veronika.

Ken je spoluzakladatel a vedoucí pracovník firmy, která zaměstnává 60 lidí. I on se prý někdy setká s překvapením kolegů. Jako jediný nejezdí do práce vlastním autem. Doprava autobusem je v Americe ještě pořád společensky problematická.

"Nese s sebou stigma. Když jedete autobusem, hodně lidí si myslí, že patříte k nižší společenské třídě. Pracujete třeba jako posluhovač nebo nemáte zaměstnání," vysvětluje Ken.

Archerovi na to ovšem nehledí a cestování hromadnou veřejnou dopravou i v Americe má prý mnoho výhod. Cestou do práce se nestresujete v zácpách, můžete třeba číst. Občas je však auto samozřejmě třeba. A od toho je tady "carsharing", pro který se ještě nevžil žádný český výraz.

Jsou to vlastně agentury, některé soukromé, jiné veřejné, kde se dá auto půjčit auto na krátkou dobu. Třeba jen na dvě, na tři hodiny. Na víkendový nákup, krátký výlet a podobně. Ale vlastnictví auta je přece jen s obrazem života v Americe nerozlučně spojené. Nediví se třeba rodiče Veroniky doma v České republice, že se právě v Americe rozhodla žít bez auta?

"V zásadě se jim carsharing jako nápad také líbí a chápou, že nám odpadla spousta starostí vztahující se k vlastnictví auta. Přesto auto máme k dispozici, když je to potřeba," říká Veronika Archer a nevylučuje, že možná kvůli synovi auto zase někdy koupí.

"Pokud bude chtít syn jezdit na hokej nebo někam, co je daleko, tak se možná necháme přemluvit. Jsme stejní jako každý jiný rodič," dodává Veronika.

Rodina Archerových je zatím spíš výjimkou. Ovšem počet lidí, kteří se rozhodli i v Americe aspoň ve velkých městech bez vlastního auta obejít, podle všeho roste. Možná jsou Archerovi zástupci nové generace, která se na auto nebude spoléhat tak bezvýhradně jako ty předešlé.

autor: vpo
Spustit audio