Jako dětský voják miny pokládal, teď je likviduje

Není mnoho zemí světa, kde mělo smysl otevírat muzeum min. Snad jen dvě - Afghánistán a Kambodža. V Kambodži bylo během vlády Rudých Khmerů i následné občanské války položeno více než deset miliónů min. Země má proto na kontě i další prvenství - 36 tisíc lidí s amputovanými končetinami, mezi nimi je i mnoho dětí. Nepřekvapí tudíž, že součástí muzea min v Siem Reap je i domov pro hendikepované děti.

Po dvoře se prohání několik kluků. Na první pohled je ovšem patrné, že něco není v pořádku. Některým chybí noha, jiní nemají ruku. Jsou to oběti nášlapných min, jakých jsou v Kambodži tisíce.

"Tento chlapec přišel o nohu před třemi lety," říká Aki Ra, muž, který útulek pro handicapované děti před lety založil. "V džungli, kousek od svého domu, hledal s kamarády zaběhnutou krávu. Kluk, který šel po cestě před ním, šlápl na minu. Na místě byl mrtvý. Jemu utrhla exploze nohu a dívka, která šla za ním, přišla o ruku," upřesňuje.

Aki Ra se však nestará jen o sirotky a oběti min. Především se sám podílí na čištění zaminované země. I proto, že se jako dítě sám miny učil pokládat. Poté, co zabili jeho rodiče, odvlekli Rudí Khmérové Aki Ru do dětského výcvikového tábora, kde z něj v osmi letech udělali dětského vojáka.

"Aki Ra se stal nedobrovolně součástí teroristických khmérských jednotek. Mě naverbovali do vládní armády. Bojovali jsme každý na opačné straně," popisuje paradoxní situaci Aki Rův starší bratr Indžon.

Oba sourozenci se znovu sešli až jako dospělí muži. "Dvanáct let už pracuji jako pyrotechnik. Musíš dávat pozor, být neustále ve střehu. Přesně dodržovat postupy, které se neučíš. Když uděláš chybu, může být osudná," říká Indžon.

"Spojí se s námi vesničané, kteří najdou ve svém okolí nevybuchlou minu, která je ohrožuje. Jedeme tam a zneškodníme ji," popisuje svoji práci.

Miny, které Aki Ra s Indžonem vyprostili z polí a kambodžské džungle, by se už dávno do jejich muzea nevešly. V několika jednoduchých místnostech najdeme úplnou přehlídku třaskavin - čínské, sovětské, vietnamské i americké provenience.

"Toto je nejčastější mina, ruská PMN-2," bere Aki Ra do ruky zelený kovový talíř a vysvětluje: "Je velmi obtížné tuto minu najít. Většinou se jen položila na zem, rychle zarostla trávou a zapadala listím. Když na ni stoupnete, zaručeně vybuchne."

Není to tak dávno, co jsem procházel podobným smutným muzeem v afghánském Kábulu. Ani tam ani tady v Kambodži nemohou chybět miny československé výroby - někdejší příspěvek socialistického Československa světovému míru.

Na plácku před muzeem zřídil Aki Ra ukázkové minové pole. Především místní lidé se zde mohou na vlastní oči přesvědčit, jaké nástrahy na ně v pralese číhají. Dráty vedoucí k rozbušce nastražené mezi stromy nejsou skoro vidět, stejně tak jako orezlé zeleně natřené miny vyčnívající z listí a trávy.

Aki Ra předvádí, jak smrtící zbraň neutralizovat. Úzkým kovových rýčem na dlouhé násadě nejprve minu opatrně vyjme ze země. "Vyjmu rozbušku umístěnou za spodní strany miny. Potom druhou rozbušku na straně a teď je mina kusem šrotu," usmívá se Aki Ra.

Před deseti lety začal čistit okolí slavných chrámů v Angkoru. Potom se zaměřil na hranice s Thajskem. Denně prý sám vyjmul ze země 200 až 300 min. Celkem jich zatím prošlo jeho rukama 30 tisíc! Podle odhadů je stále v kambodžské zemi nastraženo šest až sedm miliónů min. Aki Ra a jeho bratr budou mít ještě dlouho plné ruce práce.

mapa
Zvětšit mapu: Poloha Muzea min v Kambodži
autor: jma
Spustit audio