20. února  2010 v 10:06  rubrika: Zápisník zahraničních zpravodajů

Pierre Richard kvůli ní vystoupil z letadla

Erika Rabau - Foto:  Berliner Festspiele

Erika RabauFoto:  Berliner Festspiele

Berlínský filmový festival měl letos 60. narozeniny, a tak se hodně vzpomínalo na to, co slavná přehlídka světu dala. Lidí, kteří si vzpomenou na rozjezd festivalu v 50. letech a na slavné ročníky v letech 60., je už dost málo. My vám někoho takového představíme. Eriku Rabau najdete všude tam, kde se něco zásadního děje. Je totiž oficiální fotografkou Berlinale. Tuhle roli plní už 38 let.

Erika Rabau je přesně ten typ člověka, o kterém bychom řekli, že váží 40 kilo i s postelí. Nejen svými žlutými vlasy připomíná ze všeho nejvíc věchýtek slámy. Ve fyzicky náročném prostředí fotografů celebrit působí jako mimozemšťan. Časté pošťuchování jí prý nevadí. 

"Tyhle strkanice bývaly odjakživa. Dokonce mám pocit, že je teď agresivita kolegů menší. Dříve člověk potřeboval pořádně ostré lokty, aby se dostal do první řady. Mně se to vždycky povedlo, i když by mě kolegové bývali nejraději vystřelili na Měsíc," vzpomíná festivalová legenda, která byla za své zásluhy v roce 2004 vyznamenána cenou Berlinale Kamera. 

Erika Rabau je prostě miláčkem všech a těší se řadě privilegií. Když ji spatří ředitel přehlídky Dieter Kosslick, nechá klidně Leonarda di Capria Leonardem di Capriem a hrne se drobounkou ženu obejmout. Erika začínala na tehdy západoberlínském festivalu v 50. letech s použitým aparátem Leica. Vzpomínky na toto období má už trochu rozostřené. 

Berlinale - Foto: Jiří Hošek

BerlinaleFoto: Jiří Hošek

"Ajaj, první opravdová hvězda, kterou jsem fotila? No, myslím, že to byla Romy Schneiderová. Tehdy byla ještě opravdu mladinká. To byla léta, kdy hrála císařovnu Sissi. S Romy jsem se později seznámila i blíže a fotila jsem dokonce jejího malého syna," vybavuje si fotografka, která vzápětí sype z rukávu jednu historku s legendami stříbrného plátna za druhou. Jak zažila soukromou oslavu s Orsonem Wellesem nebo jak ji Charles Aznavour pozval na kávu a schwarzwaldský dort. 

"Veselou příhodu jsem zažila s Pierrem Richardem, neboli velkým blondýnem s černou botou. Vystoupil z letadla, zamával tou černou botou a sešel po schůdcích dolů. Jenomže mně akorát došel film. Tak sem za ním zašla a povídám mu francouzsky, jaká tragédie mě potkala. Podíval se na mě a říká: 'Ty chceš, abych vylezl zpátky nahoru?!' Odpověděla jsem: 'Přesně tak.' A on to skutečně udělal," vzpomíná fotografka. 

Erika Rabau chtěla být napřed dětskou lékařkou a po své argentinské anabázi, kam se dostala se svým prvním manželem, herečkou. Tenhle sen se jí už coby úspěšné fotografce vyplnil. Do svých filmů ji obsazoval třeba Rainer Werner Fassbinder a Erika se mihla i ve Wendersově Nebi nad Berlínem

Hlavní roli si ale "střihla" v autobiografickém dokumentu Der Puck von Berlin, Berlínský skřítek. Jak vlastně osoba malá vzrůstem překonává bariéru, kterou si kolem sebe velké hvězdy vytvářejí? "Vděčím za to svým jazykovým schopnostem. Ovládám šest jazyků - němčinu, španělštinu, angličtinu, francouzštinu, italštinu a portugalštinu. Bohužel neumím žádný slovanský jazyk, což je mi strašlivě líto," dodává fotografka. 


Pierre Richard kvůli ní vystoupil z letadla

DOWNLOAD (STÁHNOUT)

Autor:  Jiří Hošek  (jih)
 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus