Nárůdek Thao zřejmě přežije, dostal vlastní pozemky
Když se řeknou Aboridžinové, většině z vás se vybaví domorodí obyvatelé Austrálie. Já jsem se však za nimi vypravil jinam, na Tchaj-wan. Tam už několik tisíc let žijí i kmeny původních obyvatel. Nejmenším z nich je národ Thao usazený u břehu jezera Sun Moon Lake.
Nad hladinou jezera Sun Moon Lake se rozléhá zvláštní hudba. A ještě podivnější jsou samotné nástroje nazývané jednoduše "hmoždíře". Několik mužů a žen národa Thao v přesně naučeném rytmu buší do kamenného kola zasazeného v podlaze obřími dřevěnými tyčemi, které se na obou koncích rozšiřují.
"Zdravím vás. Vítejte v naší vesnici, mé jméno je Banu," představuje se mi stařešina obce lidí Thao, který je vůbec nejmenším oficiálně uznávaným kmenem na Tchaj-wanu. Možná i proto se snaží uchovat si co nejvíce zvyků a tradic, podle kterých žili už jejich předci před několika tisíci lety. A neodmyslitelně k nim patří právě i takzvaná hudba dřevěných palic, kterou můžete slyšet hlavně v období tří hlavních svátků. Jeden z nich, mula-lu piškamar, tedy období setí, slaví v březnu.
Lidé Thao se na břehu největšího tchajwanského jezera usadili zhruba před dvěma sty lety. Původně žili na jihu ostrova, odkud je však vytlačili čínští přistěhovalci. Jejich další osud je podobný severoamerickým indiánům. Ztráta půdy, nemoci, násilné střety, to vše mělo za následek i rapidní snížení jejich počtu.
Dnes na Tchaj-wanu žije celkem na 460 tisíc Aboridžinů, kteří se na ostrově vyskytovali už osm tisíc let před příchodem Chanů. Příslušníků etnika Thao je pak pouhých 600. V minulosti se živili především lovem, dnes je zdrojem jejich obživy rybaření.
"Tohle je starodávný příbytek postavený na voru určený k chytání ryb. Pochopitelně nechybí velká síť. Naši předci často vyjížděli na jezero i na několik dní, na týden i na měsíc. Nejdůležitější byl totiž vydatný úlovek. Ještě můj dědeček s babičkou takhle žili a rybařili," ukazuje mi Banu na typický přístřešek pohupující se v malém přístavu. Jak ale dodává, počátky prý nebyly vůbec jednoduché.
"Naši předci byli lovci. Jednou při honu na jelena se však zatoulali až sem, k jezeru, a spatřili obrovské ryby. Nikdy takové neviděli, byli zvyklí jen na malé, které chytali v řekách nebo potocích. Dokonce se jich proto někteří i báli. Neuměli ani plavat. Protože však měli hlad, tak se nakonec někdo z nich odvážil a rybu ulovil. A postupně přišli na to, že je to mnohem snazší než se honit po lesích," vypráví Banu.
Tento příběh, dnes už legendární, který otcové vyprávějí synům, postupně doplnil i sen jednoho ze straších členů kmene. Zdálo se mu totiž, že oním jelenem byl on sám a to, že lovce přivedl až k jezeru, bylo vlastně osudovým znamením, aby z lesů přesídlili k vodě. Podle jedné z verzí zase kdysi žili na ostrově uprostřed jezera Sun Moon Lake. Banu mi navíc prozradil ještě jednu z proslulých legend kmene Thao. Ta už je však trošku strašidelnější.
"Dříve tu v okolí žili jen tajemní tvorové zvaní Siao. Živili se syrovým masem, byli malého vzrůstu a hlavně měli ocas. Když jsme někdy chtěli proniknout na jejich území, vždy jsme se museli předem ohlásit. Styděli se totiž za svůj vzhled. Jednou je však naši muži náhodou potkali, k jejich nemilému překvapení, nestihli proto ocasy schovat. No a od té doby jsme je už nikdy nespatřili," povídá Banu.
Mnozí tomu dodnes věří a někteří tyto lesní tvory prý viděli na vlastní oči. Lidé Thao uctívají, stejně jako ostatní Aboridžinové, i nadpřirozené síly. V jazyce Thao se nazývají qa-li a zahrnují i duchy předků. Ten nejmocnější pak přebývá ve stromě hatang na ostrově Lalu uprostřed jezera.
Ostatně udržování co nejužšího spojení s předchozími generacemi je právě pro národ Thao typické. V každém jejich domě proto v ústřední místnosti najdete ratanový košík duchů, qa-faj, plný předmětů z oblečení, které patřilo jejich předkům. Banu mi v této souvislosti říká, že víra v minulost jim vlastně zajišťuje i budoucnost.
"Vláda nám poskytla pozemky o rozloze 150 kilometrů čtverečních, tamhle na druhé břehu zátoky. Někteří si tam už začali stavět nové domky, stejné, jaké měli i naši předci. Budeme tak mít i více půdy k pěstování obilí. Zdá se, že svítá na lepší časy a náš kmen skutečně přežije," věří 57letý Banu.
Zvětšit mapu: jezero Sun Moon Lake na Tchaj-wanu
