Tchajwanským Aboridžinům darovala hudbu nebesa

Minulý týden jsem vás seznámil s původními obyvateli Tchaj-wanu, kteří patří do rodiny Austronésanů. Nyní se za nimi vypravíme ještě jednou, tentokrát za jejich originální hudbou.

Chystá se velký hon, a tak muži i chlapci z horského kmene Bunun zpívají v domě svého vůdce starodávnou píseň. Před sebou mají oštěpy a nože a modlí se za co největší úspěch. Mimochodem právě příslušníky národa Bunun, který je dnes čtvrtým největším na Tchaj-wanu, považují i všechny ostatní kmeny za nejlepší lovce vůbec.

Jsou prý tak dobří, že třeba lidé Paiwan o nich mluví jako o kouzelnících. Přezdívku „stíny" jim zase díky jejich schopnosti nepozorovaně se přiblížit ke zvěři přiřkli Atayalové.

Na začátku 21. století jde spíše už o symbolické rituály. Přesto zůstávají nedílnou součástí jejich kultury. I dnes proto zpívají také o nadpozemských abstraktních silách ve stromech nebo ve skalách. Nejdůležitější ovšem pro ně byla vždy obloha.

K nebesům se vždy obraceli s nadějí i v nejdůležitějších obdobích v roce, tedy při setí a sklizni, jako v rituální skladbě zvané pasibutbut. Píseň je experty považována za skutečný dar nebes a nejklasičtější ukázku hudby Aboridžinů, minimálně těch tchajwanských. Svět se s ní přitom seznámil teprve před 60 lety díky Japonci Takatomo Kurosawovi, který v roce 1943 navštívil 155 vesnic tchajwanských domorodců a nahrál na tisíc skladeb, ve kterých najdete prakticky vše - od legendárních příběhů až po běžné pracovní úkony.

<object width="500" height="405"><param name="movie" value="https://www.youtube.com/v/X2cYeIr3zCQ&hl=cs_CZ&fs=1&color1=0x2b405b&color2=0x6b8ab6&border=1"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="https://www.youtube.com/v/X2cYeIr3zCQ&hl=cs_CZ&fs=1&color1=0x2b405b&color2=0x6b8ab6&border=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="500" height="405"></embed></object>

U kmene Saisiat třeba historky o jeskynních skřítcích taai, kteří je mimo jiné naučili i zpívat a tančit. Lidé Rukai zase uctívají mýtického předka, hada rodu ploskolebců, jehož diamanty osázená hlava často zdobí jejich příbytky. Příslušníci národa Amis pak dodnes vzpomínají na výpravy proti nepřátelům.

Slova o lovcích lebek stále mohou někomu nahánět hrůzu. Tento po staletí udržovaný zvyk, přestože nešlo o žádný kanibalismus, zakázali japonští okupanti ve 30. letech minulého století. Domorodce ovšem přinutili vzdát se i jiných, nekrvavých tradic. Například Atayalové už nesměli mít tetování na tvářích vyjadřující dospělost.

Všechny skladby jsou zpívané v rodné řeči, která však postupně mizí. V minulosti existovalo 26 jazyků domorodců, dnes už jen polovina. A své o tom ví i ministr tchajwanské vlády pro původní obyvatelstvo Sun Tcha-čchuan, který je sám příslušníkem kmene Puyuma žijícího na východním pobřeží ostrova.

Hra s hmoždíři lidí Thao

„Rodný jazyk se učí na základní a střední škole. Mají však jen dvě hodiny týdně. I proto jim nyní nabízíme podpůrný program, například když zvládnou dané zkoušky, získají více bodů potřebných pro přijetí na univerzitu. A určený je samozřejmě nejen pro domorodce, ale i většinové obyvatelstvo. Chci také dosáhnout toho, aby v budoucnu mohli Aboridžinové získat třeba i doktorát ve své řeči," vysvětluje ministr.

V roce 2005 byla dokonce založena i rozhlasová stanice Aboridžinů, Ho-hi-yan, díky které se z některých domorodých zpěváků staly i mezinárodní hvězdy. A zřejmě nejproslulejší pocházejí z kmene Amis. Málokdo z obyvatel západních zemí asi ví, že jeden z hitů skupiny Enigma, Return to Innocence (Návrat k nevinnosti), vychází právě z hudby kmene Amis.

Pro tchajwanské Aboridžiny z plání i z hor je hudba skutečným pokladem i součástí každodenního života. Lze z nich však vyčíst i obavy o další budoucnost. „My, lidé Thao, chceme být co nejvíce spolu. Jako jednotlivci jsme příliš slabí. Proto musíme držet pohromadě, abychom dokázali přežít. V opačném případě si o nás budou příští generace číst jen v knížkách," říká 80letá žena z kmene Thao.

Vůbec slůvko naděje se v písních domorodých obyvatel ostrova opakuje velmi často a výjimkou není ani skladba o naději národa Amis.

<iframe width="680" height="350" frameborder="0" scrolling="no" marginheight="0" marginwidth="0" src="https://maps.google.cz/?ie=UTF8&amp;t=h&amp;ll=23.654588,120.827637&amp;spn=3.521695,7.470703&amp;z=7&amp;output=embed">mapa</iframe><br /><small><a href="http://maps.google.cz/?ie=UTF8&amp;t=h&amp;ll=23.654588,120.827637&amp;spn=3.521695,7.470703&amp;z=7&amp;source=embed" style="color:#0000FF;text-align:left">Zvětšit mapu: Tchaj-wan</a></small>
autor: mir
Spustit audio