Zázrak přírody vítá mohutným hřmotem a mlžnou clonou

Prodejci suvenýrů u Viktoriiných vodopádůFoto: Klára Stejskalová

Je to taková nádhera, že i andělé se musejí ve svém letu omámeně dívat, opěvoval krásu vodopádů ležících dnes na hranici mezi Zimbabwe a Zambií misionář a cestoval David Livingstone. Vodopády, ke kterým doputoval 17. listopadu 1855 jako vůbec první Evropan, pojmenoval na počest královny Viktorie.

Viktoriiny vodopády o sobě dávají vědět už z velké dálky. Několik desítek kilometrů před příjezdem do zambijského městečka Livingstone, ležícího v sousedství vodopádů, se na obzoru rýsuje vysoký mlžný opar. 

Krátce před vchodem do národního parku narazíme s kolegy novináři na žirafy a zebry a jako skupina japonských turistů honem vytahujeme fotoaparáty, abychom se zvěčnili s dlouhokrkými zvířaty na pozadí. Kolem osmé ráno zatím příliš cestovatelů k Viktoriiným vodopádům nemíří. Zaplatíme dvacet dolarů, oblékáme se do vypůjčených gumových kalhot a pláštěnek a vyrážíme k vodopádům. 

Viktoriiny vodopády v mlžném oparuFoto: Klára Stejskalová

Člověk o tom čte a viděl spoustu fotografií. Vidět Viktoriiny vodopády na vlastní oči je ovšem něco nepopsatelného. Je to super zážitek, který se dá srovnat jen s máločím. 

Momentálně je období dešťů. Hřmící uragán vody je tak silný, že přes mlhu není vidět dno. Zato se nad vodopády klene nádherně sytá duha. Z vyhlídky hypnotizováni sledujeme nádhernou scenérii. Jak trefné je domorodé označení Hřmící kouř. 

Voda burácí, řve a vy nedohlédnete jejího konce. Jde údajně o největší řetězec padající vody na světě. Řeka Zambezi, široká v těchto místech 1700 metrů, se propadá do 120metrové hloubky. V některých měsících se lze procházet přímo po hraně vodopádu. Teď to možné není. 

Duha na Viktoriinými vodopádyFoto: Klára Stejskalová

Vydáváme se po turistické stezce podél hrany vodopádu. Všude kolem nás je zelená bujná vegetace, že se cítíte jak v deštném pralese anebo ve sprše. Když se pak vydáte na malý můstek v blízkosti vodopádů, zjistíte, že i pláštěnka vám byla na nic. Voda na vás prší ze shora, ze strany i zespoda. Ještěže je teplá. Navíc je tu kolem 36 stupňů, takže oblečení rychle uschne. 

„Zambie, to je pravá nefalšovaná Afrika,“ řekl mi Petr Beran, který tu žije už osm let. Zambijské národní parky určitě nepraskají ve švech a turista tu ještě pořád může vidět opravdovou přírodu, ale Viktoriiny vodopády jsou výjimkou. Jakmile opustíte brány parku, vrhnou se na vás prodejci suvenýrů. Dřevěné masky, misky, sošky zeber i válečných bojovníků. Více než metrového statného dřevěného válečníka s kopím usmlouval kolega za pouhých 50 dolarů. 

Most mezi Zambií a ZimbabweFoto: Klára Stejskalová

„Emil Holub byl prvním, kdo vytvořil první podrobnou mapu vodopádů a okolí,“ připomněl nám ředitel muzea v Livingstonu. Dnes si mohou návštěvníci zdokumentovat vodopády i řeku Zambezi nejrůznějším možným způsobem. Třeba si na půl hodiny pronajmout letadlo. Pod vodopády se můžete projet na raftu, pokud není proud tak silný, jako právě teď. Můžete se projít po impozantním mostě klenoucím se nad kaňonem a spojujícím Zimbabwe a Zambii. A z mostu si případně do stometrové hloubky skočit bungee jumping. 

Viktoriiny vodopády se staly dobrým byznysem. A dnes z něj těží především Zambie. Zimbabwe pod vládou diktátora Mugabeho se z někdejší bohaté africké země propadá do pekel. Tak jako se to málem stalo i Zambii za dlouholetého panování socialistického diktátora Kenetha Kaundy. Zimbabwané tak přecházejí k sousedům a snaží se na trhu vydělat příležitostným obchodem. Prodávají i své bezcenné bankovky s vytištěnými miliardami. 

Viktoriiny vodopády na řece ZambeziFoto: Klára Stejskalová

Africké kmeny žijící na Zambezi si hřmící vodopády spojovaly s přírodními božstvy a uctívaly je při různých rituálech. Možná se jim bohové odměnili. Díky nim teď tady mohou lidé slušně vydělávat. A i když z okolí Viktoriiných vodopádů ta pravá Afrika mizí na úkor západního komfortu, samotné vodní burácející divadlo je tak úchvatné, že snad žádného cestovatele nezklame.