Boží hrob střeží muslimové
Je Velký pátek a celý křesťanský svět se chystá na vyvrcholení velikonočních svátků. V Jeruzalémě to platí dvojnásob. Místní bazilika Božího hrobu ukrývá místa, kde byl podle biblické legendy ukřižován Ježíš. Pak tam byl pohřben a nakonec také vstal z mrtvých. O to překvapivější může být skutečnost, že nad smírem v jednom z nejposvátnějších míst křesťanství bdí muslimové.
„Tohle je zámek od kostela, takhle se tohle oko prostrčí… Máme tu na bráně dva uzávěry, které jsou z osmanské éry. Klepáním se pak ohlásí, že právě zavíráme,“ popisuje Vadžíh Nusajbe, který stojí u obrovských dřevěných vrat, jimiž denně projdou tisíce poutníků. O Velikonocích se toto místo stává středem celého křesťanského světa.
„Jsme před chrámem Božího hrobu. Uvnitř je pět církví. Ty hlavní jsou řecká ortodoxní, římskokatolická a arménská. A my jsme jedna ze dvou muslimských rodin, které mají na starost otvírání a zavírání brány. Už od 7. století se to dědí z generace na generaci. Odemykáme každé ráno ve čtyři, zavíráme v sedm. V době letního času je otevřeno od pěti do devíti,“ vypráví Vadžíh Nusajbe.
Rodina Nusajbe je považována za nejstarší muslimský rod v Jeruzalémě. Přišla sem v 7. století z Arábie. Vzešla z ní řada předních politiků a vzdělanců, kteří působili nejen na Blízkém východě, ale i jinde ve světě. Proč však muslimové spravují vchod do křesťanského chrámu?
„Kdyby se o bránu starala například ortodoxní církev, převzala by celý kostel. Podobně katolíci. Proto jsme tu my, jako nějaký rozhodčí mezi křesťany. My z toho ani nic nemáme. Možná se budete smát, ale měsíčně dostáváme po pěti eurech od katolíků, ortodoxních a od Arménů. To nestačí ani na čaj nebo kafe se sušenkami ke snídani,“ říká.
Proč dělají v místě biblického Ježíšova umučení rozhodčího muslimové jsem se zeptal také apoštolského nuncia v Izraeli arcibiskupa Antonia Franca. „Je to zátěž z minulosti. Zdědili jsme rozkol uvnitř křesťanského světa z počátku 2. tisíciletí. Doufáme, že 3. tisíciletí tyto rány zacelí. Když se něco rozbije, bývá těžké zase to dát dohromady. Snad se to s Boží pomocí podaří,“ říká vyslanec Vatikánu ve své jeruzalémské rezidenci.
Zatím však mnoho důvodů k optimismu není. V posledních letech došlo ve sdílené bazilice k několika rvačkám kněžích. Záminkou byla špatně postavená židle, spor o úklid nebo drobné zdržení liturgie znesvářené církve. Vadžíh Nusajbe je ovšem nad těmito šarvátkami povznesený.
„To není naše starost. My jen máme přesný harmonogram bohoslužeb a ceremonií. Pokud se však církve dostanou do sporu a nezvládnou ho samy, přivolá se policie anebo to řeší soud,“ říká.
Jak je tedy s rolí starých muslimských rodů spokojený Svatý stolec? „Dělají to skvěle a jsou na to velmi hrdí. Nikdy nebyl problém kolem toho, že kostel střeží muslimové. Je to tradice a také to celé probíhá velmi srdečně. Když jdu do chrámu, pan Nusajbe vždycky přiběhne políbit nebo podat mi ruku,“ chválí si arcibiskup.
Jenže při mé návštěvě chrámu Božího hrobu není celebritou italský arcibiskup, ale muslimský strážce brány Vadžíh Nusajbe. „Á, dobrý den. Viděla jsem vás televizi! Můžeme se s vámi vyfotit? Jsme Rumunky z Kalifornie. Víme, že vaše rodina po staletí stráží chrám… Moc děkujeme!“
