Krakov zaplakal, když Zygmuntovi puklo srdce
Zvony vždy lidem oznamovaly, že se něco důležitého stalo. Ať radostného, nebo smutného. Králem českých zvonů je Zikmund na Pražském hradě. Stejně se jmenuje i nejslavnější zvon v Polsku na věži katedrály královského hradu Wawel v Krakově. Moci na něj zvonit je privilegiem členů Bratrstva zvoníků. Mezi ty, kterým je dovoleno obří zvon několikrát v roce rozhoupat, jsem se byl počátkem roku 2004 podívat.
Zvony se z wawelské katedrály ozývají každou neděli. Ten největší z nich a primas mezi polskými zvony – Zygmunt - zní ovšem jen několikrát do roka. Když jsem se zvoníky vystoupal na plošinu pod zvonem, dostal jsem od služebně nejstaršího z nich, Wojciecha Bochnaka, pokyn, kam si mám během zvonění stoupnout, abych nepřekážel a hlavně aby se mi nic nestalo.
Pan Wojciech zvoní už 41 let. K tomu, aby se člověk mohl stát zvoníkem, se musí dobře narodit. Zvonictví se totiž často dědí z otce na syna. A co je k tomu ještě potřeba? „Musíte mít trochu sílu, ale ve skutečnosti se zvoní hlavně hlavou. Je třeba u toho přemýšlet, není to práce jen pro siláky,“ tvrdí.
Podle pana Wojciecha je pro zvoníka nejdůležitější být při zvonění co nejvíc opatrný. Nechat se třeba zachytit špatně odhozeným lanem může být velmi nebezpečné. Proto jsem si poslušně stoupl k lešení pod zvon. To místo mi pan Wojciech určil jako nejbezpečnější pro nestranného pozorovatele. A pak to začalo.
Nad hlavou se mi rozhoupalo devět tun kovu. Břevna skřípala a podlaha se mi chvěla pod nohama. Zvon se komíhal ze strany na stranu a uvnitř něj lítalo 344 kilogramy těžké srdce. Zvon duněl a hřímal a já věděl, že ačkoli bych zpod něj nejradši okamžitě utekl, budu to muset vydržet plných pět minut. Zvoníci nadskakovali, když povolovali lana, a někteří, když za lana tahali, dělali dřepy. Na každé straně jich zvonilo šest.
Bratři Michal a Bartosz Mariankovští chodí zvonit se svým otcem. Než byli proboštem katedrály přijati mezi wawelské zvoníky, dlouho se na zvonění chodili jen dívat. „Aby se člověk mohl stát zvoníkem, musí především pozorovat ostatní při práci. Musí odkoukat, jaký je rytmus zvonění, jak má lano chytit, jak za ně tahat a jak je pokládat, aby se někde nezapletlo," vysvětlovali mi bratři.
Ve speciálním kalendáři Bratrstva zvoníků je celkem jednadvacet dnů, kdy se mají sejít na věži, chopit se lan a uvést obrovský zvon do pohybu. V dobách totality bylo oněch vyjímaných dnů méně. Jednou se však zvoníci sešli na Wawelu zcela neplánovaně. Bylo to 16. října 1978.
„Jeli jsme s kolegou tramvají a řidič tam poslouchal takové malé tranzistorové rádio. Slyšeli jsme, že krakovský kardinál Karol Wojtyla byl zvolen papežem. Řekli jsme si tehdy: To musíme jít na Wawel zvonit! V té době neexistovaly mobilní telefony, a přece se večer před katedrálou sešlo všech dvacet tehdejších zvoníků,“ vypráví nestor krakovských zvoníků Wojciech Bochnak.
Zygmunt zažil slavnostní okamžiky i chvíle, kdy lidé zatajovali dech. Jako o Vánocích v roce 2000. Zvon měl oznámit narození Spasitele. Pan Wojciech při uvolňování srdce zvonu objevil puklinu. A tak byl Zygmunt možná jediným zvonem na světě, který nepřivítal příchod nového tisíciletí. Srdce bylo nutné vyměnit. Lidé viděli v události, ke které došlo navíc na Vánoce, magické znamení. „Když srdce zvonu puklo, občany Krakova a celého Polska to opravdu zabolelo,“ vzpomíná probošt wawelské katedrály Janusz Bielaňski. Zvon se znovu rozezněl o následujících Velikonocích.
Nové srdce je trochu těžší než to předchozí - váží 344 kilogramy. Odlili a vykovali jej v krakovské Nové huti. Do kovové masy hodili kousek starého srdce, aby se tak zachovala kontinuita života zvonu. Na nové srdce dali jeho tvůrci katedrále nadlidsky dlouhou záruční dobu - tisíc let.
Prvotním informacím o smrti prezidenta málokdo uvěřil
Přesně před týdnem Polsko v šoku oněmělo. Prezidentský speciál havaroval u ruského Smolensku. Nikdo katastrofu nepřežil. Polsko přišlo v jediném okamžiku o prezidenta a další desítky osobností politického života a také celé velení armády. Země se pohroužila do státního smutku, který trvá až do nedělního večera. Jaká panovala v Polsku po celý týden atmosféra? Zeptejme se našeho varšavského zpravodaje Petra Vavroušky.
