V marocké apatyce vám dají léky na sekyru
Platby za léky jsou v Česku velkým předvolebním tématem a málokdo na tenhle problém nemá nějaký vyhraněný názor. Zajímavý a možná dokonce inspirativní proto může být pohled do lékárny v severoafrickém Maroku. Chudí lidé tam dostávají léky na dluh.
„Moje lékárna tady funguje, jako by fungovala výdejna v Čechách. Tady neděláme žádné individuální přípravky a ani ze zákona k tomu nemáme být vybavení,“ uvádí Síno Ostowar. Farmacii studoval na Masarykově univerzitě v Brně a pak ještě několik let v České republice žil a ve svém oboru pracoval.
„Kožní lékaři mají specifické požadavky. Stává se výjimečně, že musím namíchat nějakou mastičku, ale naštěstí jsem k tomu dobře připraven, protože škola v Česku se na to hodně zaměřuje,“ pochvaluje si lékárník.
V apatyce ve městě Salé nedaleko metropole Rabatu Sínovi pomáhá ještě další lékárník a dvě pomocnice. Všechno je tu sice moderní, ale přesto toto marocké lékařské zařízení působí něčím starobyle. Nad hlavou nám visí velká fotografie marockého krále Mohameda IV. a také portrét Sínova otce. Největší poptávka je po lécích na chřipku, alergii, srdce nebo na cukrovku.
„Jo, viagra frčí. Na začátku byla celkem drahá, protože to je přípravek od velké firmy. Teď jsou tady generika za skoro desetinu ceny. Hodně mužů to přivítá,“ říká.
Ani Maročané však nezavrhují přírodní medicínu. Ta za nimi často putuje až přes Saharu. Místo do lékárny pak Maročané chodí za pouličními prodavači z černé Afriky. A kromě různých bylinek kupují s oblibou třeba mentolovou mast na chřipku a bolesti. Tvrdí to aspoň dvacetiletý Amadu. Kromě máty jsou v ní i další byliny. Ty však senegalský trhovec zrovna nedokáže ve francouzštině pojmenovat.
„Když mám chřipku, namažu si čelo, krk a nos a za chvilku ucítím teplo. Když mě bolí nohy nebo záda, dělám to samé. A mentolovou mast často používám, když jdu spát, protože tady v Maroku je hrozná zima,“ popisuje Amadu.
Mátu přímo zbožňuji, a tak si kupuji po dvaceti dirhamech (asi 45 Kč) hned čtyři balení. To pro případ, že bych se někdy pod širákem třásla zimou. I sám Amadu ovšem přiznává, že v některých případech mu tento zázračný krém nestačí a musí do lékárny, i když to pro něj může být hodně drahé. „Pokud léky stojí sto dirhamů (asi 226 Kč) a já si můžu dovolit utratit třeba jenom 30 (asi 68 Kč), tak se to snažím nějak udělat. Prostě šetřím, protože svůj výdělek posílám ještě domů rodině,“ vysvětluje.
Amadu ze Senegalu však není jediný, kdo podobným způsobem šetří. Jak potvrzuje majitel lékárny Sína Ostowar, v Maroku je platba léků na dluh docela běžná.
„Z toho důvodu, že se platí hotově, někdy přijde pacient do lékárny s tím, že ten den nemá na celý recept. Proto si bere léky, které nejvíc potřebuje. Třeba mají brát antibiotika osm dní, ale na začátku si vezmou jednu krabičku a pak až si přijdou pro druhou. Musím dodat, že v lékárně hodně prodávám na úvěr. A lidé mi platí na konci měsíce. Ale to je tady běžná praxe,“ dodává lékárník.
