Cesta na koberci pralesem i pouští
189 zemí, největší výstavní plocha, nejdražší v historii. Ano, řeč je o Světové výstavě EXPO 2010, která přesně před týdnem začala v čínské Šanghaji. Tisíce návštěvníků míří do jednotlivých pavilonů, které už získaly i originální názvy jako třeba Katedrála semen či Pouštní pevnost.
Ženské tanečnice na chůdách, celé ve stříbrné barvě proplouvají davy zvědavých turistů. Na chvíli se zastaví před pavilonem malinké zemičky Bruneje, aby po chvíli zase pokračovaly dál, směrem k obří expozici Austrálie.
Vydávám se opačným směrem, tedy právě do expozice sultanátu nacházejícího se na ostrově Borneo. Mnozí návštěvníci Světové výstavy nemají o Bruneji ani potuchy a právě to chtějí zástupci této ropné monarchie změnit. Lákají hlavně na exotickou ekoturistiku a především na projížďku deštným pralesem.
Cesta proti proudu řeky Sungai Temburong končí v nitru pralesa, který v Bruneji můžete spatřit i z výšky. Stačí „jen“ vystoupat na kanopy, systém lešení, schodů, můstků a zábradlí vysoký 50 metrů. A pak se jen kochat zeleným mořem pod sebou.
Po náročném výletu je dobré se občerstvit, třeba národní pochutinou zvanou ambuyat, která se připravuje ze sága. „Za druhé světové války byla velmi těžká doba. Rýže prakticky nebyla k sehnání, proto jsme ságo používali jako náhradu. Postupně si však našla své místo v naší kuchyni a dnes ji dostanete v každé restauraci. Narazíte na ni však i v jiných kuchyních, v Kambodži nebo v Thajsku, kde se nazývá tapioka,“ dozvídám se.
Ze světa přírody se rychle přenesu do nejluxusnějšího paláce světa, sídla brunejského sultána. I když jen symbolicky, pravda. Ostatně i některé z jeho předmětů zde vystavených jsou vlastně kopie. „Protože jde o předměty ze sultánových sbírek, je těžké tyto originály získat. Doufám, že mi rozumíte. Návštěvníkovi tak nabízíme hlavně obrázky o Bruneji, aby si udělali o naší zemi obrázek. Je tu něco historie, naše úspěchy, ale i zvyky a tradice. A především, že sultanát je umírněnou islámskou zemí, kde si všichni užíváme života,“ ukazuje mi Rozaimee Abdullah.
Příležitost představit se v nejlidnatější zemi světa však považuje maličká Brunej, která mimochodem jako jedna z mála na světě má nulový státní dluh, za zcela unikátní. Navíc v čínském Nankingu, v areálu královských hrobek, je prý jako vůbec jediný cizinec pohřbený i brunejský panovník Abdul Madžíd Hassan.
Z Bruneje se za zvuku malajské hudby přenesu až na samotný konec výstaviště, kde vedle sebe, možná až symbolicky, stojí dva pavilony zemí zahrnutých americkým exprezidentem Bushem do takzvané Osy zla - Severní Koreje a Íránu.
Koberce, koberce a zase koberce. A k tomu typická hudba. Každému je hned jasné, že se ocitl ve světě starých Peršanů. „Každý má možnost si vyzkoušet a podílet se na výrobě koberce. K dispozici má jednotlivé uzlíky, které pak váže dohromady. Výsledkem by mělo být jakési společné dílo návštěvníků, které na závěr EXPA vystavíme,“ ukazuje mi jeden z íránských zástupců.
Právě koberce dominují prvnímu patru, kde probíhá to pravé obchodování známé z islámských bazarů. Celá expozice je směsí tradic, umění a historie reprezentované třeba slavnými kamennými deskami s nápisy z doby vlády krále Dareia I. Írán se však chlubí i moderními objevy.
„Tyto přístroje jsou určené studentům a dětem, aby jim pomohly se lépe seznámit s vědou a moderními technologiemi. Třeba tohle je laser, který hraje různé melodie, když mezi paprsky vložíte ruce. A tamhle je zase první naklonovaná ovce v Íránu, která se narodila v Royanském institutu 15. dubna 2009,“ říká mi další z Íránců.
Nechybí léky proti AIDS nebo prášky pro diabetiky. A k íránskému pavilonu ještě malá poznámka na okraj, hned u vstupu vás vítá zdravice současného prezidenta Ahmadínežáda. Jeho slova o soucítění a spravedlnosti, tedy charakteristických rysech pro lepší město a lepší život, znějí minimálně falešně. Raději tedy nasedám na pomyslný létající koberec a zamířím do světa pohádky 1000 a jedné noci.
„Chtěli jsme ukázat dvě nejproslulejší pevnosti. V Ománu jich sice jsou stovky, ale přeci jen tyto dvě jsou unikátní. Jde o Nizwu a pak Sohar, známé obchodní centrum, které v minulosti bylo označováno za bránu do Číny a kde se narodil i slavný Sindibád. Náš pavilon je proto kopií této pevnosti,“ představuje národní pavilon jeden ze sultánových poddaných.
Procházíme branou, stoupáme do skal, překračujeme řeku a najednou se ocitáme uprostřed súku, tržiště s tradiční keramikou, sladkými ománskými datlemi a kávou s kardamonem. A do toho se line vůně kadidla, které už v dávných dobách bývalo považováno za nejlepší vůbec a posílat si ho pravidelně nechávali egyptští faraóni nebo kněží a vládci antického Říma. Uprostřed expozice totiž stojí dnes vzácný strom rostoucí především na jihu Arabského poloostrova. Stačí se jen posadit do jednoho ze stanů, zavřít oči a nechat se unášet pouští.
Zobrazit část areálu EXPO s pavilony Bruneje, Íránu a Ománu na větší mapě
