Baku jako křižovatka civilizací
Ten, kdo hledá památky nebo celá města chráněná UNESCO jen v západní nebo střední Evropě, bude asi překvapený informací, že některé položky ze seznamu světového kulturního dědictví najde i na březích Kaspického moře – v zakavkazském Ázerbájdžánu. Takovou památkou je historické jádro starého města v Baku.
Letadlo se snáší na letiště v Baku z výšin nad nedozírnou plochou Kaspického moře. Už na periferii ázerbájdžánské metropole je vidět, že základ bohatství této postkomunistické země tvoří ropa. Předměstí Baku je poseto těžními věžemi, kolem kterých se rozlévají ropná jezírka. A kolem nich shluky domů v polopouštní krajině.
Baku zažilo několik ropných boomů – první na počátku 20. století. Ke zdejšímu nerostnému bohatství se snažil dostat i Hitler, aby mohl zásobovat svá vojska na sovětské frontě. Po rozpadu Sovětského svazu zachránily kaspická ropa a plyn Ázerbájdžán před pádem do fatální chudoby, jak se to stalo sousední Gruzii a Arménii. Relativně malý Ázerbájdžán se podílí na energetické bezpečnosti Evropy, připomíná jeho velvyslanec Tahir Taghizadeh.
„Ázerbájdžán přispívá do energetické bezpečnosti Evropy a České republiky značnou mírou. České údaje uvádějí 23 procent, my vycházíme z toho, že se jedná spíš o 21 procent,“ upřesnil velvyslanec.
Petrodolary jsou v dvoumiliónovém Baku vidět na každém kroku. Ulice brázdí džípy a limuzíny, jejichž majitelé si se spotřebou nemusí dělat starosti. Litr benzínu u té nejdražší pumpy stojí asi 15 korun.
Na horizontu rostou moderní výškové stavby, které prozrazují inspiraci v zemích ropných šejků. Přímořský bulvár se snaží podobat těm, které známe z francouzské riviéry. Palmové aleje, pouliční kavárny, honosná průčelí domů a luxusní obchody světových značek svědčí o rozmachu, který dnešní Baku zažívá.
Nebylo to tak vždycky. Na konci středověku bylo Baku centrem malého a nepříliš významného chanátu. Z dřívějších dob se poměrně dobře zachovalo jádro obehnané vysokými zdmi a chráněné UNESCO.
Díky kontaktu s tureckou a perskou kulturou se Baku stalo významným centrem vzdělanosti. Orientální studia a zvláště studium turečtiny patřily v sovětském bloku k nejkvalitnějším. Výbornou pověst má i zdejší Slovanská univerzita, i když její české oddělení by potřebovalo posílit, poznamenává velvyslanec Tahir Taghizadeh.
„Je velmi škoda, že na Slovanská univerzita v Baku, která je jediným místem mimo Moskvu a Sankt Peterburg na území bývalého Sovětského svazu, kde se koncentrovaně a speciálně vyučují slovanské jazyky, bohužel měla profesuru, která buď nikdy nebyla v Čechách, nebo tam bývala kdysi ve svých začátcích,“ doplnil velvyslanec.
V Baku se bez problému domluvíte rusky. K Rusům tu necítí odpor, přestože rozpad Sovětského svazu tady měl svou krvavou předehru. Během Černého ledna 1990 zahynulo asi 140 lidí při srážkách se sovětskými vojsky. Oficiálním důvodem pro nasazení armády byly pogromy místních Arménů, ke kterým došlo v atmosféře společenského chaosu.
Jména a fotografie obětí najdete v aleji hrdinů, která je povinnou součástí programu každé zahraniční návštěvy. Stejně jako hrob Hejdara Alijeva, bývalého šéfa KGB Ázerbájdžánu a prvního tajemníka zdejší komunistické strany, který se v 90. letech stal prezidentem.
Zemi od roku 2003 vládne jeho syn Ilham. A daří se mu vcelku dobře. Jeho příměstská rezidence je příkladem okázalého východního přepychu. Trvale se ale zvyšuje i životní úroveň Ázerbájdžánců. Ilham Alijev je navzdory výtkám ze strany obránců demokracie považovaný za celkem osvíceného vládce a faktor stability v tomto tradičně hodně neklidném regionu.
„Ázerbájdžán plní stejnou úlohu, jakou kdysi plnilo za dob první republiky Československo, tedy mostem mezi východem a západem. Tou křižovatkou jsme teď my, protože východní hranice Evropy se posunuly,“ dodal velvyslanec.
