Pro studenta z Gazy je Praha nedosažitelné místo
Světová pozornost se opět upírá k palestinské Gaze. Izrael toto území drží už tři roky pod přísnou blokádou a moc toho pro tamní obyvatele nedělá ani sousední Egypt. Zatímco se zastánci a odpůrci izraelské politiky dohadují, nakolik lidé v Gaze trpí, blokáda má velmi konkrétní dopady. Ne na teroristy, ale na statisíce obyčejných Palestinců. Patří k nim i Rifa’at. V červenci se chce v Praze účastnit prestižní mezinárodní konference pro nadané studenty. Kvůli blokádě má Rifa’at asi smůlu.
„Tohle už je můj druhý pokus. Poprvé jsem se snažil na konferenci do Prahy dostat v únorovém termínu. Se zvacím dopisem jsem oslovil českou ambasádu v Tel Avivu i české zastoupení v palestinském Rámalláhu. ale bez úspěchu. Ani jsem nedostal šanci o vízum požádat. Tak jsem organizátory konference poprosil, jestli bych mohl přijet v červenci. Poslali mi tedy pozvání znovu,“ uvedl Rifa’at.
Jenže i teď Rifa’at naráží na začarovaný kruh. České úřady mu nedají vízum, pokud si o něj nepřijde osobně požádat. A Izraelci ho z Gazy nepustí, jestliže nemá české vízum. To, že se chystá na setkání stovky studentů vybraných z celého světa, není polehčující okolnost.
„Telefonoval jsem s lidmi na českém velvyslanectví v Tel Avivu a s úředníky v Rámalláhu. Řekli mi, ať napíšu mailem. Pak mi odpověděli, že pro mě nemohou nic udělat. Že si musím přijít požádat o vízum osobně,“ popsal martýrium student.
Potvrzuje to i Magdaléna Pokludová ze Styčného úřadu pro palestinská území v Rámalláhu. Každý palestinský žadatel o vízum podle ní musí absolvovat bezpečnostní pohovor buď v Tel Avivu, nebo v Rámalláhu. Pro žadatele z Gazy se prý však její úřad snaží udělat něco víc.
„V první fázi píšeme dopis těmto žadatelům o vízum, ve kterém potvrzujeme, že žádají na styčném úřadu o vízum. A žádáme izraelské instituce a úřady, aby je pustily a umožnily jim tento pohovor provést,“ vysvětlila.
A jak je to úspěšné? „Zatím to moc nefunguje,“ přiznala a doplnila: „Nicméně z procedurálního hlediska to musíme nadále provádět. V druhé fázi potom může konzul na velvyslanectví v Tel Avivu případně udělit výjimku z osobní účasti na pohovoru. Potom vyřizování žádosti probíhá korespondenčně.“
Rifa’at ovšem zatím žádnou úlevu nedostal. Jak řekl, místo toho marně napsal řadu mailů do českého parlamentu i na ministerstvo zahraničí. Kvůli jeho snaze dostat se do Prahy dokonce na Facebooku existuje skupina Free Refaat.
Ambiciózní 23letý student by měl za tři týdny obhajovat diplomovou práci na stavební fakultě v Gaze. Organizátory pražské konference pro potenciální světové vůdce však zaujal jiným tématem. „Napsal jsem dvě politické eseje. Jedna byla o úloze Rady bezpečnosti v izraelsko-palestinském konfliktu. Druhý text se týkal vnitropalestinského sporu mezi Gazou a západním břehem Jordánu. Řešil jsem otázku, proč nemůžeme dosáhnout jednoty,“ popsal.
Čeští úředníci se často bojí vyhovět nad rámec svých povinností. Argumentují třeba rizikem, že žadatel o vízum nakonec zůstane v Evropě. Že studium nebo konference může být pláštíkem k útěku na Západ. Rifa’at Abd al-Ál má ale silný protiargument.
Britské velvyslanectví dělá vízové pohovory se studenty v Gaze prostřednictvím videokonference. Také Američanům stačí telefonické řízení, i když je velmi důkladné. Některé ambasády nám pomáhají tak, že úředník přijede udělat s palestinským žadatelem interview na hranici mezi Izraelem a Gazou, na přechodu Erez.
Proč nemohou být podobně vstřícné i české úřady, jsem se zeptal Magdalény Pokludové. „Prostě nemáme ani finanční ani bezpečnostní prostředky, abychom mohli postupovat stejnou procedurou jako tyto velké státy,“ vysvětlila.
V tuto chvíli ani nikdo nezkoumá, jestli náhodou Rifa’at nepodporuje nějaké radikály, nebo zda představuje jiné riziko. Smůlu má prostě proto, že žije v Gaze. A jak říká česká diplomatka, i kdyby nakonec vízum dostal, kvůli blokádě by ještě vůbec neměl vyhráno.
„Stává se nám, že žadatelé z Gazy dostanou vízum, ale do České republiky nikdy neodletí, protože je buď izraelské, nebo egyptské orgány nepustí,“ dodala.
