České fanynky přišly mezi rozjařenými Američany o hlasivky
Popularita evropského fotbalu v Americe roste. Jen několik dnů před odletem na mistrovství světa v Jihoafrické republice prohrál sice tým Spojených států s Českou republikou 2:4, ale jak jsem se přesvědčil přímo v ochozech fotbalového stadionu v Hartfordu v Connecticutu, američtí fanoušci svému týmu před šampionátem i tak věří.
Poslouchat českou hymnu linoucí se nad zaplněným fotbalovým stadionem a dívat se na nastoupené jedenáctky, to není ve Spojených státech právě obvyklý zážitek. Ale možná si ho budeme moct vychutnat častěji, než jsme byli zatím zvyklí.
Američané totiž začínají přicházet evropskému fotbalu na chuť. Nemůže sice zatím v popularitě zdaleka konkurovat své místní americké odnoži a sportům jako baseball, basketbal nebo i hokej, ale národní soutěž MLS táhne. Na zápasy už dávno nechodí jen imigranti z Latinské Ameriky, jak tomu bývalo zvykem.
I přípravné utkání s Českou republikou přilákalo podle pořadatelů asi 36 tisíc fanoušků a to, uznejte, není až tak málo. Už celé hodiny před zápasem grilovali, popíjeli pivo a čutali na rozlehlé louce u stadionu. Nálada pak byla od úvodní píšťalky skvělá.
„Lidé se o evropský fotbal zajímají pořád víc,“ říká místní fanynka Linda. Je to vidět na středních školách. Fotbal se stává čím dál tím víc populární a dokládá to i skutečnost, že Linda dorazila na zápas se dvěma syny, kteří fotbal ve škola hrají. A také statistiky.
Eric, který na mač s Čechy dorazil se skupinou kamarádů autobusem z Bostonu, je přesto trochu skeptický, protože děti hrají rády až tak do 12, 13 let. Pak ovšem obvykle přesedlají na americký fotbal a ztrácejí zájem.
Možná, ale tady na stadionu v Hartfordu to tak nevypadá. Ochozy asi nefandí tak bouřlivě jako v Evropě, ale přinejmenším za atmosféru za brankou domácího týmu by se nemuseli stydět ani fanoušci v tradičních fotbalových velmocích.
Povzbuzování Američanů pomalovaných národními symboly a často svlečených do půl těla neustává, ani když je zřejmé, že se hra pro jejich tým nevyvíjí právě dobře. Pivo, které se k mému překvapení v mnoha stáncích v ochozu čepuje po celou dobu hry, asi také dělá své.
Ovšem Moravanům z Vyškova, na které narazím, to starosti nedělá. „Nebojíme se, není to jako u nás. Američané zatím fandí dobře. Normálně se baví, než se napijí,“ říká s úsměvem moravský fanoušek.
Nakonec se z výhry 4:2 radovali nejen nepočetní Češi, ale také Češky. „Je to výborný výsledek. Jsme moc spokojené. Vůbec jsme tomu nevěřily. Nic lepšího nás nemohlo potkat. Skákaly jsme sto metrů do výšky. Zítra nebudu moct mluvit. Byly jsme tři fanynky proti 30 tisícům, ale vyhrály jsme,“ hlásí české dívky, které ve Spojených státech pracují jako au pair.
Z VIP tribuny sledoval utkání také senátor a bývalý velvyslanec ve Spojených státech Alexandr Vondra. Nebyl by to on, kdyby americkou prohru nezasadil do kontextu vysoké politiky. „Je to taková drobná česká pomsta za radar,“ směje se.
Jestli američtí fanoušci prohru s Čechy opravdu chápali jako odvetu za rozhodnutí prezidenta Obamy nepostavit protiraketový radar v Brdech, na to bych asi nevsázel. Ale na to, že počty příznivců evropského fotbalu, tedy socceru, ve Spojených státech porostou, na to bych si klidně vsadil.
