Kroniku musela Švédům vytesat až Češka
Vypravíme se na západní pobřeží Švédska, a to na návštěvu ženy, která své myšlenky a nápady doslova a do písmene tesá do kamene. Při prvním setkání s touto útlou umělkyní byste asi neuhodli, že se věnuje tak fyzicky namáhavé formě umění, při níž ovládá mnohatunové žulové kvádry. Při bližším poznání její práce však poznáte, že Ivana Macháčková je zajímavá a zvláštní ne v jednom, ale hned v celé řadě ohledů - coby rodilá Češka totiž například ztvárňuje do žuly výjevy severské mytologie.
Pochází z Prahy, ale do povědomí veřejnosti v západním Švédsku se neprobojovala ničím typicky českým. Naopak. Ve známost vešla tím, že Seveřanům začala představovat jejich vlastní historii. Ve svých myšlenkách si však Ivana Macháčková udržuje i od severských dějin určitý odstup. Při toulkách a experimentech v říši kamene si totiž s sebou nese mnohem širší světový záběr.
Posuďte sami: studovala filologii, především hindštinu a tibetštinu. A první myšlenky, že by mohla zkusit dělat sochy z kamene, ji napadly v Africe. Dálky ji už odmala lákaly natolik, že z komunistického Československa emigrovala v roce 1977, v pouhých 17 letech. Na sever do Švédska. Úplně sama. Tvrdě odhodlaná, že se jen tak nedá. A nakonec se pustila do práce, která zdaleka nezaručovala jakýkoli úspěch.
„Dílo mohlo vzniknout částečně právě tím, že nejsem Švédka, že nemám švédskou výchovu a švédské pozadí. Co mi tu lidi řekli, Švédka by to neudělala a nikoho by to ani nenapadlo, a to vzhledem k tomu, jaké mají nevyřčené hodnoty a určité věci se třeba nehodí. O historii se nemluví. Já jsem k tomu mohla přistoupit bez jakýchkoli předsudků, předpojatých názorů, jako čistá stránka papíru,“ říká Ivana Macháčková.
Na otázku, proč Švédové neradi hovoří o své historii, upřesňuje: „Byla jsem schopna konstatovat historii bez studu, že tu dřív bylo strašně chudo. Oni s tím mají velké problémy. Stydí se, že to dřív bylo tak chudé.“
Chudoba i takříkajíc obyčejná historie země, která ve 20. století začala sebe samu stále více přesvědčovat o své neobyčejnosti, je znázorněna především na zatím nejznámějším díle Ivany Macháčkové s názvem Bohuslänská kronika. Je pojmenovaném podle pobřežního regionu severně od druhého největšího švédského města Göteborgu.
Jedná se o sérii historických reliéfů o rozměrech dva krát dva a půl metru, vytesaných do šesti žulových kvádrů. Několik staletí místní historie na třiceti tunách kamene. S prací Ivana začala v roce 2003 a dokončila ji po čtyřech letech.
Je zvláštní vidět tuto útlou ženu při práci s těžkým nářadím. Venku pracuje za hezkého i špatného počasí, s ochrannými sluchátky na uších a s plexisklovým štítem chránícím tvář. A ještě zvláštnější je, že Bohuslänská kronika nebyla dílem na zakázku. Oněch 30 tun granitu a šest tisíc hodin práce táhla ve vlastní režii. Mimochodem, pojedete-li letos v létě do Švédska, zmíněná obří kamenná kronika je až do září k vidění v jednom z parků města Uddevalla.
Při cestě podél pobřeží západního Švédska mi Ivana ukazuje několik svých dalších děl umístěných v exteriérech Göteborgu a přilehlého okolí, ale i kamenolomy, z nichž žulové kvádry pro její práci pocházejí. Člověku zvyklému na neustálou přítomnost lidí kolem sebe může svět kamene lehce připadnout jako smutný a chladný. Nedá mi, abych se nezeptal, jestli tu Ivaně není vlastně smutno, když i seveřané jsou mnohdy častováni stejnými přívlastky. S takovým hodnocením Švédů však ne zcela souhlasí.
„Oni zas tak uzavření nejsou. Jsou naučení, že se nesluší bavit se s cizími lidmi. Jsou zvyklí být v určitých daných skupinách přátel nebo tak, ale začít hovor s cizími lidmi se zkrátka nesluší. A když se to dá dohromady s tím, že taky jsou odmalička naučeni, že se nesluší dávat najevo pocity, ať už radost, nebo smutek, nýbrž zachovat neustále masku vyrovnanosti, tak to na lidi z jiných kultur může působit, že jsou chladní. Ale ve skutečnosti je to tím, že jsou naučeni, co se sluší a nesluší,“ nechala nahlédnout do švédské etikety Ivana Macháčková.
Od hovoru o lidech však po chvíli znovu utíká. Otevírá svou dílnu a s nadšením, jaké jsem u ženy ještě nikdy neviděl, se rozpovídá o tom, že si nedávno pro svou práci koupila nový kompresor. Snad abych nezapomněl, že jejím světem je tichý, a přesto tak mnohotvárný severský kámen.
