Trabantem na výlet do polského komunistického skanzenu
Nowa Huta je předměstím polského Krakova. Vzniklo v 50. letech jako modelové socialistické město, chlouba polských komunistů. Dodnes v tomto pomníku stalinistického urbanismu žije sto tisíc lidí. Západní turisti sem míří jako do skanzenu komunismu. Cestovní kancelář, která je trabanty do Nowé Huty vozí, má už na celé léto vyprodáno.
„Teď vás čeká megavýlet do Nowe Huty, do opravdového ráje dělnické třídy. Fidel Castro dokonce prohlásil, že nechce vidět buržoazní Krakov, ale nebe na zemi – Nowou Hutu. Tak se tam podíváme,“ říká mi můj dnešní průvodce a v trabantu řadí na trojku.
„Nowa Huta vznikla jako nástroj propagandy. Mělo to být ukázkové město sovětského typu v Polsku. Lidé měli dostat bydlení a maximálně do dvaceti minut pěšky od jejich bytu vznikla obrovská metalurgická továrna, kde pracovali. Takže na jednom místě měli moderní byty a také práci v hutích, což byla pro řadu lidí po válce neskutečně atraktivní nabídka. Sjížděli se sem lidé z celého Polska, většinou z chudých vesnic,“ dodává průvodce.
Tehdejší propaganda lákala Poláky na život do modelového města pomocí filmu. „Lidé, kteří do Nowe Huty přijeli v 50. letech, byli většinou z vesnic, z dřevěných baráčků s hliněnou podlahou. Najednou dostali byty v cihlovém domě s ústředním topením, elektrikou a plynem,“ vypráví průvodce.
Do jednoho takového ukázkového bytu právě vstupujeme. „Teď jsme v našem komunistickém bytě, v obývacím pokoji, který sloužil rodičům zároveň jako ložnice,“ říká mi Lukasz. Vybavení bytu je opravdu autentické. Je to velmi živý návrat o několik desítek let zpět.
„Toto jsou třeba potravinové lístky z 80. let, krabička prezervativů, cigarety bez filtru. Anebo můj oblíbený exponát – polská fanta. Tedy oranžáda, kde výrobce v klidu přiznává: vyrobeno pouze z cukru, uměle dobarveno,“ ukazuje průvodce.
Kromě bytu většinou zamíří západní turisté také do mléčného baru, který si rovněž zachoval původní interiér. „Trochu se to tady změnilo. Například bufet byl na této straně, ale jinak to vypadá skoro stejně,“ říká mi servírka, paní Zofia.
„Ale je vidět, že se toho v Huti hodně děje. Přijíždí sem více turistů a zájezdů. Před dvaceti lety jste tady nikoho nepotkali,“ dodává servírka.
Cestovku s komunisticky laděnými výlety založil před šesti lety pan Michal. Jeden manželský pár ze Spojených států provezl malým polským fiatem po Krakově, po místech spojených právě se starým režimem. „Jim se to tak zalíbilo, že mi poradili, abych si z toho udělal byznys a že trabant, který je symbolem komunismu, bude lepší než polský fiat,“ vzpomíná Michal.
„Mělo to však jeden háček. Neměl jsem peníze, které bych mohl investovat. Dali mi ovšem tisíc dolarů. Koupil jsem prvního trabanta, natiskl letáky, roznesl je do všech krakovských hotelů. Za půl roku jsem koupil dalšího trabanta, pak dalšího, zaměstnal dalšího člověka a dnes už máme trabantů 12 a také ruskou ladu a volhu,“ dodává majitel netradiční cestovkou.
Opravdu je tato postkomunistická turistika hitem? Existuje v Polsku víc míst, kde se daří tomuto typu turistiky? Na to se pokusil v Zápisníku zahraničních zpravodajů odpovědět autor reportáže Petr Varouška.
