Jazyky horských kmenů vedou nerovný boj s vietnamštinou
OSN varuje před vymíráním jazyků. Od Austrálie přes brazilské pralesy až po Sibiř jsou ohrožené především řeči menšinové. Ve světě původně existovalo kolem osmi tisíc jazyků. V roce 2004 jich bylo už necelých sedm tisíc a v 21. století má dalších 40 procent jazyků zaniknout. Patřit mezi ně mohou i jazyky horských, severovietnamských kmenů.
Devítiletý kluk čte z učebnice. Text mu ještě trošku dělá problémy, ale evidentně se snaží. A když ho pochválím, jeho do té doby vážný a soustředěný obličej se rozzáří. Okamžitě se také kolem mne zvedne les rukou. Pochlubit se chtějí všechny děti.
Předvádí se i jedna z dívek. Budova školy je jedinou zděnou stavbou ve vesnici Giang Ta Chai obývané především lidmi z kmenů Hmong, Tai a Červení Dao. Ještě v nedávné minulosti však většinou zela prázdnotou, a tak skutečnost, že nyní jsou lavice převážně zaplněné, považuje paní učitelka za malý zázrak.
„Ještě před osmi lety je rodiče odmítali posílat do školy. Dávali přednost tomu, aby děti vykonávaly různé domácí práce. Nejprve jsem je proto musela přesvědčit, že vzdělání je pro ně důležité a že je to pro ně i výhodné. Trvalo to dlouho, ale naštěstí se už situace výrazně změnila a většina kluků a holek se účastní vyučování,“ vysvětluje 40letá Pham.
Přiznává, že se několikrát rozhodovala ze Sapy odejít. Nakonec však zůstala a své místo by prý už za nic nevyměnila, přestože její plat činí v přepočtu zhruba čtyři tisíce korun měsíčně. „Není těžké učit místní děti, protože jim rozumím. Pravdou ovšem je, že když jsem sem před lety přišla, tak jsem jejich jazyk neovládala a výuka probíhala pouze ve vietnamštině, což pochopitelně působilo problémy jak jim, tak i mně. Nyní je to však už o něčem jiném,“ dodává učitelka, která po příchodu do Sapy trávila veškeré volno prakticky jen tím, že studovala řeč horských kmenů a chodila dům od domu, aby se i sžila s jejich kulturou.
„Máme tu celkem 25 tříd, ale jen v této se děti učí nejprve v rodné řeči. Do školy totiž přišly v pozdějším věku. K vietnamštině se tak dostanou nejdříve za dva roky. Pokud ovšem chtějí jít studovat třeba na střední školu, tak musí právě vietnamštinu ovládat. Je totiž jediným vyučovacím jazykem,“ vysvětluje státní politiku.
Kulturu a tradiční zvyky horských kmenů ovšem ohrožuje i nekontrolovaný turistický ruch a příchod stále většího množství Vietnamců, kteří z přílivu návštěvníků profitují. Narozdíl od příslušníků samotných etnik, kteří patří k nejchudším v celé zemi. A nemluvě o násilném přemisťování třeba kvůli stavbě přehrad. Ta největší, Son La, vyhnala z domovů na sto tisíc lidí a vodní dílo se nyní buduje i nad vesnicí Giang Ta Chai.
Malé děti si všechny tyhle problémy samozřejmě neuvědomují. Jejich starší kamarádi, kterým dnes škola už skončila a baví se venku na dvoře, však mají o budoucnosti jasnější představu. „Chci se stát průvodkyní, abych měla nějakou práci. I proto chodím do školy, kde se učím jak vietnamštinu, tak i angličtinu,“ prozrazuje teprve jedenáctiletá Na.
Díky znalosti angličtiny si totiž bude moci snáze vydělávat na živobytí, a to i prodejem ručně vyšívaných výrobků nebo šperků turistům. Osud horských kmenů však závisí na vládě v Hanoji. Někteří experti sice dokonce mluví o blížícím se konci menšin žijících donedávna v odlehlých oblastech, naděje ovšem umírá poslední.
