Tajné natáčení v oblasti Sin-ťiang překazily mandle
Naši reportéři se dostávají na odlehlá místa, kde navíc často nevládne zrovna přátelská atmosféra. Pohyb mezi plně ozbrojenými policisty, neustálé kontroly dokladů a nepřetržité sledování pomocí kamer - v těchto podmínkách točil zpravodaj Českého rozhlasu v Číně Robert Mikoláš dění v autonomní oblasti Sin-ťiang u příležitosti prvního výročí krvavých etnických střetů mezi Ujgury a Chany. O svých zážitcích mluvil ve vysílání Zápisníku zahraničních zpravodajů po telefonu přímo z Urumči.
Jaká byla nálada lidí pod tak přísným dohledem bezpečnostních sil?
Od příjezdu do Urumči bylo okamžitě zřejmé, že všechna opatření jsou zavedena hlavně kvůli muslimům. Peking dlouhodobě viní právě islámské separatisty z rozpoutání loňských násilností. Proto většina ze 40 tisíc kamer v ulicích byla instalována především ve čtvrtích obývaných Ujgury, ve kterých bylo zároveň rozmístěno nejvíce policistů.
Lidé se se mnou proto odmítali bavit. Z jejich chování vyzařoval strach z perzekuce, pokud promluví s cizinci a ještě navíc novináři. Bylo tedy hrozně těžké se od nich něco dozvědět. Jediná možnost byla zajít do nějaké odlehlé čajovny, dát se do řeči a po chvíli obrátit hovor k aktuálním událostem. I tak mi však prozradili jen velmi málo. Jak říkali, nejhůře se cítí, když se modlí v mešitě hlídané muži v uniformách i tajnými policisty, nemluvě o zmíněných kamerách.
Jak jsi se mohl pohybovat ty jako novinář? Měl jsi nějaké potíže?
Označil bych to jako hru kočky s myší. Zadrželi mne však jen jednou, šlo o tajného policistu právě u mešity. Spíše mne však jen varoval a nechal nakonec odejít. Snažil jsem se v těchto místech točit, mikrofon schovaný v sáčku s mandlemi - mimochodem Sin-ťiang je oblastí proslulou sušeným ovocem a ořechy. Ovšem nějak jsem si neuvědomil citlivost mikrofonu, takže když jsem si vše později poslechl, bylo slyšet jen praskání mandlí, které se při pohybu třely o sebe, respektive o mikrofon.
Asi nejhorší chvíle však přišla mimo Urumči, vysoko v horách asi 80 kilometrů od metropole, kde mne v malinké vísce zastavili policisté u vybudovaného kontrolního stanoviště. Zabavili mi doklady a poté mne obstoupilo asi osm mužů v uniformách bez jakéhokoli označení, v rukou násady od krumpáčů. Nakonec vše dobře dopadlo, ovšem takto zajišťují klid a pořádek v muslimských obcích, i těch sebemenších.
Mimořádná opatření tedy neplatila jen v Urumči, kde při loňských násilnostech zahynulo téměř 200 lidí a na 1700 utrpělo zranění, ale i jinde?
Ano, je tomu tak nejenom v Urumči, metropoli autonomní oblasti Sin-ťiang. Velké množství příslušníků ozbrojené policie jsem viděl i v mnoha dalších městech a obcích. Třeba i v městě I-ning u hranice s Kazachstánem, kde dokonce nejenže měli policisté nasazené bodáky - nevím, proti komu je měli připravené -, ale v ulicích jezdila i obrněná vozidla.
Nakonec se mi však podařilo dostat se z jejich dosahu, do oblasti obývané Kazachy, vysoko v horách, kde tito lidé stále ještě žijí podle staletých tradic. Jezdí na koních, bydlí v jurtách, nemají televizi, ale ani elektřinu, takže jsem dva dny byl zcela bez jakéhokoli spojení. Náhodou jsem se také u jezera Saymur zúčastnil tradičního obřadu obřízky, jehož součástí byly i zápasnické soutěže nebo závod koní. O tom však více v některém z příštích Zápisníků zahraničních zpravodajů.
Zvětšit mapu: autonomní oblast Sin-ťiang, Čína
