Tisíce Buddhů střeží jeskyně Lung-men
K jedněm z nejposvátnějších děl kameníků z někdejší Říše středu patří buddhistické jeskyně Lung-men. Tato vzácná čínská památka ze západní provincie Che-nan čítá více než sto tisíc soch a je také zapsána na seznamu UNESCO. A k mnoha z nich se váže i řada legend.
Od doby, kdy poddaní císaře začali na přelomu 5. a 6. století u Lung-men tesat tisíce jeskyň a nik, už v řece I uplynulo hodně vody. Na klidnou hladinu upírají své zraky na tisíce Buddhů, i když, pravda, mnozí jen pomyslně, protože o nějakých 1460 let později jim nechal jiný čínský vládce jménem Mao Ce-tung urazit hlavy. Naštěstí nedopadly jako sochy z Bamjánu, které fanatický Taliban zlikvidoval úplně.
„V době vlády dynastie Suej na začátku 7. století n. l. navštívil tehdejší císař Jang-ti jeskyně Lung-men a když zjistil, o jak posvátné místo jde, podivil se, proč tu staří Číňané nepostavili žádnou osadu, žádnou obec. Jeho ministři, ve snaze se mu zalíbit, odpověděli, že se čekalo až na něho. Panovník byl více než potěšen a založil město, které dalo jméno i samotným jeskyním,“ vypráví jednu z legend můj průvodce.
Tisíce Buddhů, obřích i doslova miniaturních, zdobí skalnaté stěny. Některé jsou schované v útrobách hor Siang a Lung-men stojících na obou březích řeky a vytvářejících tak v této oblasti jakousi přírodní bránu. Však také bývalo i inspirací pro řadu slavných básníků.
„Císařovna Wu Ce-tchien, vůbec jediná ženská panovnice v čínské historii, byla pohledem na všechny ty bůžky, sedící i stojící, mnohdy i barevně provedené, tak unesena, že ihned požádala spisovatele, aby o nich napsaly verše. A za ty nejkrásnější slíbila odměnu v podobě zlatem vyšívaného roucha,“ dozvídám se další ze starých příběhů. A nejlépe se prý hledala slova k popisu jeskyně Wan-fo.
„Vidíte tu zpěváky spolu s rozmanitými hudebními nástroji i tanečnice, které se lehce a s půvabem pohybují v rytmu hudby. Celé sochařské dílo vytvořilo velmi živou a radostnou atmosféru,“ dodává můj průvodce.
