Islandská sopka dělá vrásky místním pastevcům

Prvním člověkem, kterého na úpatí Eyjafjallajökullu potkávám, překvapivě není Islanďan, ale anglický penzista Paul Stevens. Z oken svého domku viděl téměř všechno, co se tu na jaře odehrálo, a teď má ještě stále plné ruce práce při odklízení sopečného popela ze svého pozemku. Na tohle místo na Islandu totiž jezdí léto co léto už 39 let.

Ptám se jej na zážitky z exploze i na názory na to, jak letošní exploze ovlivní islandskou budoucnost. A třebaže sopka už z této strany vypadá velmi klidně, vítr je tak prudký, že nahrávat jeho slova na magnetofon prakticky není možné.

„Ne, ničeho se nebojím. Lidé si tu velmi pomáhají a překonali už spoustu výbuchů předtím,“ říká a dodává, že na další sopečné erupce se naopak těší. Směs ohlušujícího zvuku a světelných efektů je prý tak vzrušující, že tím vším snad ani nejde nebýt fascinován.

Gudridur Helgadottir, výzkumnice z islandské zemědělské univerzity v městečku Hveragerdi, fascinaci pro sopečné erupce sdílí. „Je to něco, co prakticky nelze popsat slovy, co nemůžete jen vidět nebo slyšet, ale co musíte cítit celým tělem. Je to tak velké, je to prožitek, jímž jsme svým způsobem posedlí. Ke každé erupci musíme jet a vidět, jak jsme malí. Příroda v tu chvíli přebírá úplnou kontrolu a my nemůžeme dělat vůbec nic, jen čekat, co bude dál,“ říká nadšeně sympatická Islanďanka, ale dodává, že především jihoislandským zemědělcům přidělal Eyjafjallajökul řadu starostí.

Budoucnost proto nevidí bezproblémově. Ovce se teď nemají kde pást, protože jejich pastviny pokryl sopečný popel. Také krávy zůstávají zavřené, třebaže to islandský zákon za normálních okolností zakazuje. Krmivo kravám však lze koupit a dodat snadněji než ovcím, a tak prý existují plány na převoz ovcí do vzdálenějších míst. Jak to konkrétně provést, se ovšem ještě pořád přesně neví.

Pastviny kolem sopky jsou nebezpečné především kvůli vysokému obsahu prvku fluoru, a právě kvůli tomu Gudridur znepokojují možné dlouhodobé následky letošní erupce. Když totiž v roce 1970 vybuchla nejznámější islandská sopka Hekla, všechny ovce narozené v onom roce přišly o pět let později o zuby, a to právě kvůli vysokému obsahu fluoru v potravě. Krom toho řada z nich trpěla i deformací kostí.

„Navzdory vysokému počtu erupcí není podkladů k úspěšnému řešení všech zemědělských problémů na Islandu mnoho,“ dodává dále Gudridur Helgadottir a vysvětluje, že prakticky každá erupce je jiná a zobecňovat proto dost dobře nelze. Záleží na tom, v jakém proběhne ročním období, zda vulkán chrlí popel, nebo jen lávu, i na rozdílném obsahu chemických sloučenin v jednotlivých sopkách.

Na závěr našeho setkání pak islandská výzkumnice shrnuje situaci po erupci, která otřásla celou Evropou, pro islandské zemědělství takto: „Myslím, že z našeho hlediska jde převážně jen o regionální problém. Ale celý jih naší země bude sopečným popílkem ovlivňován ještě zhruba po příští dva roky. Popel sice postupně padá k zemi, ale k tomu, aby mohl být spláchnut pod její povrch, potřebujeme ještě hodně dešťů. Než se tak stane, bude tu kroužit kolem nás.“

Vulkán Eyafjallajökull na jaře hodně zatopil nejen Islandu, ale celé Evropě. Letadla nemohla kvůli sopečnému popelu několik dní létat, nedopravovalo se zboží, rušily se politické schůzky. A to můžeme být rádi, že sopka nechrlila milióny tun popela delší dobu. Možnost sledovat zblízka řádění sopky s krkolomným názvem měla Pavla Dagsson Waldhauserová, geoložka, která donedávna působila v islandském hydrometeorologickém ústavu.