Válečníci z Kavkazu se chlubí nejčistší vesnicí v Izraeli

Čerkesky z izraelské vesnice Kfar KamaFoto: Břetislav Tureček

Kdyby v Izraeli vyhlásili soutěž o nejčistější vesnici, pro drtivou většinu židovských a arabských obcí by ani nemělo smysl podávat přihlášku. Velké naděje na vítězství by si však určitě mohli dělat obyvatelé vesnice Kfar Kama na severu země. Žijí tam Čerkesové – příslušníci svérázného kavkazského národa, které po Blízkém východě rozptýlily války 19. století.

„Učíme naše děti, že musejí všechno udržovat v čistotě. A že ani nesmějí nic zahazovat na zem. V tom se tedy v Izraeli hodně liší od arabských a židovských dětí,“ říká mi 32letý účetní Ajbek kavkazským jazykem, kterým ve vesnici mluví. Kolem nás není jediný pohozený papír nebo žvýkačka. 

Čerskeský soubor z Ruské federaceFoto: Břetislav Tureček

„My Čerkesové říkáme, že na ulici se musíme chovat stejně jako doma a opačně. Proto musíme mít pořádek na ulici i na svém dvorku. A zároveň ctíme důstojnost každého člověka. Tak se třeba nikdy nahlas nehádáme a ani děti nenapomínáme a nevychováváme na veřejnosti,“ dodává Ajbek. 

V Izraeli žijí čtyři tisíce Čerkesů. Bývali křesťané, útlak ze strany carského Ruska je však přiměl k přechodu na islám. Tady žijí odděleně od okolních komunit, tedy i od Arabů. Dneska ovšem Čerkesové pořádají velký kulturní festival, a tak do vesnice Kfar Kama přijely stovky arabských i židovských návštěvníků. A také Čerkesové až z Ruské federace – mezi nimi Bela. 

Vlajka hrdých kavkazských ČerkesůFoto: Břetislav Tureček

„Pro mě je důležité poznat, jak žijí lidé stejného původu jako já uprostřed úplně cizí země, aniž by měli s jejím vedením nějaké problémy. Jak si dokázali udržet své kulturní zvyklosti. Hovoří stejným jazykem, vaří stejná jídla, tancují stejné tance, ničím se od nás neliší,“ říká Bela. 

Ani já nemám šanci poznat, jestli je na pódiu zrovna čerkeský taneční soubor z Ruska, nebo z Izraele. Anebo jestli zpívá místní hvězda, nebo zpěvačka z Kavkazu. Ajbek mi vysvětluje, jak se vlastně Čerkesové v 19. století dostali tak daleko od své původní vlasti. 

Jeden ze stovek upravených domků v Kfar KamaFoto: Břetislav Tureček

„Když Rusové vtrhli do naší vlasti a zahájili genocidu Čerkesů, vyhnali nás z naší země. Za této situace nás přijala Osmanská říše a jako skvělé válečníky nás rozmístila na strategická místa, kde jí hrozily nějaké problémy. Tehdy však nikdo netušil, že se turecká říše jednou rozpadne. Teď jsou ve výsledku Čerkesové v několika zemích Blízkého východu – v Jordánsku, Sýrii, v Libanonu. A dvě vesnice také zůstaly v dnešním Izraeli,“ vysvětluje. 

Bela mezitím pozoruje, jak místní ženy vyrábějí choluž, jakési pečené taštičky se sýrem. „Doma to děláme úplně stejně. Celá rodina se takhle sejde u jednoho velkého stolu, je to ze stejného těsta, samozřejmě jsem to i ochutnala. Je to prostě úplně stejné jako u nás doma,“ říká nadšeně. 

Běžný způsob dopravy v Kfar KamaFoto: Břetislav Tureček

Mám ovšem pocit, že nejvíce Čerkesové bazírují na své tradici nebojácných válečníků. Chlubí se různými noži a šavlemi, kterými bojovali proti Rusům. Zakládají si také na fyzické a hlavně psychické kondici. „Dnes už naše válečnické umění nepotřebujeme. Žijeme přeci v jiné době a ve vyspělé společnosti. Ale přizpůsobili jsme tyto naše schopnosti současným podmínkám. Každý se musí zdokonalovat uvnitř, dodržovat kázeň a co nejlépe pracovat. Naše děti k tomu také vedeme. Být Čerkes, neboli Adiga, znamená úsilí být dokonalým člověkem,“ dodává Bela. 

Devět měsíců je pro vývoj nenarozeného dítěte málo 

Představte si že byste své dítě hned po narození pevně svázali do kolébky a s malými přestávkami na krmení ho takto tři měsíce drželi o samotě a navíc ve tmě. Že je to nepředstavitelné týrání? Možná v naší kultuře. U Čerkesů je však pořád hodně lidí, kteří to považují za nejlepší začátek výchovy. Platí to i ve vesnici Kfar Kama. 

Mladá obyvatelka vesnice Kfar KamaFoto: Břetislav Tureček

„Tyto kolébky se tu ještě hodně používají. Myslím, že každé druhé dítě ve vesnici v ní spalo. Mám 21 synovců a neteří a každý z nich v naší čerkeské kolébce jako malý spal. Věřím, že je to skvělá věc. Jsou lidé, kteří tuto naši tradici očerňují. Tvrdí, že prý je to týrání dětí a podobně. Mohu vám ovšem citovat spoustu doktorů, kteří to považují za vynikající věc. Svázanému dítěti odpočívají a zároveň se rozvíjejí svaly. Kolébání ve tmě navíc připomíná dobu před narozením, pohyb matčina těla. Proto lidé v Kfar Kama považují naši kolébku za součást správné výchovy,“ obhajuje svazování dětí Ajbek. 

Čerkeský aktivista AjbekFoto: Břetislav Tureček

Dřevěnou kolébku mi také ukazuje. Děti se do ní pevně stahují popruhy a nutnost vyměňovat pleny nahrazuje otvor ve dně kolébky. Novorozenci prý takto prospí až 23 hodin denně a o tři měsíce se tím prodlouží jejich prenatální vývoj. 

Z vesnice Kfar Kama je také mladá maminka Lana. „Mám doma maličkou dceru, ale čerkeskou kolébku pro ni nepoužívám. Takové svazování dětí však má hodně zastánců, mezi rodiči i mezi odborníky. Mnoho dětí to uklidňuje, takže dokážou velmi dlouho a pokojně spát. Moje dcerka je však neuvěřitelně živá, a tak by jí to stahování hodně omezovalo,“ tvrdí. 

Bela z Ruska s izraelskou kamarádkou LanouFoto: Břetislav Tureček

Lékařka Bela přijela na návštěvu až z původní čerkeské vlasti pod Kavkazem. Jak se dívá na kontroverzní svazování novorozenců ona? 

„Nemám jednoznačný názor. Jedni doktoři nám říkají, že to není moc zdravé, jiní zase, že to má na dítě jen pozitivní vliv. Mě i mého bratra takhle napevno balili taky. A žádný rozdíl mezi námi a těmi, kteří to nezažili, není. Vše záleží na konkrétním zdravotním stavu. Své děti se chystám v kolébce svazovat taky,“ prozrazuje. 

O zvycích a tradicích Čerkesů a o jejich životě v Izraeli přímo v Zápisníku zahraničních zpravodajů hovořil autor reportáže Břetislav Tureček.