Jezero Müritz můžete brázdit i bez kapitánských zkoušek
Láká vás dovolená na hausbótu? Na největším německém jezeře Müritz nedaleko Berlína si ji můžete dopřát. Nepotřebujete k tomu ani kapitánské zkoušky. Stačí vám chvíli poslouchat instruktora a pak se vydat vstříc dobrodružství.
Mířím do přístavu malebného městečka Waren ležícího na severu největšího německého vnitrozemského jezera. Do cesty mi vhodně přichází Mike, podle výzoru ostřílený „jezerní vlk“. „Všechny lodě jsou dnes pryč, všechny jsou pronajaté,“ prohlašuje. Co by člověk v takovém parnu také čekal. Mike přichází s katalogem.
Hausbóty mají od 8 do 15 metrů. Na těch největších může spát až 10 mužů. Takové plavidlo přijde v sezóně na 2600 eur na týden (asi 65,5 tisíce korun). Zato na podzim jde cena prudce dolů. Lodě působí komfortně, s pohodlnými ložnicemi, sociálním zázemím.
Do přístavu se vrací malá loďka. „Tato nejmenší stojí sedm eur na hodinu (asi 176 korun) a nepotřebujete ani řidičské oprávnění pro plavidla,“ říká Mike a jde mi ukázat, jak se lodička pro pět osob ovládá. „Tohle je volant, tohle brzda jako v autě. Startujete taky jako v autě. Takhle couváte nazpátek a tady tím se to vypíná,“ instruuje mě.
Přístav Waren je od Spolkové sněmu na Sprévě po vodě vzdálený 182 kilometrů. Jak dlouho by mi to asi trvalo? „Tak tři, čtyři dny. Záleží na stavu vody, za jak dlouho člověk projede 15 zdymadel,“ soudí Mike.
Takovou plavbu si momentálně nemohu dovolit. Propojení jezerních ploch je však fascinující. Člověk může vyplout na všechny strany. Müritz má spojení s Berlínem přes labský kanál se dostanete k Severnímu moři.
„Propojení kanálů tu funguje od konce 18. století,“ vykládá mi později Klaus Lambrecht, nadšený městský průvodce. „Meklenburská jezerní plošina s více než dvěma tisíci vodních ploch je největší jezerní plochou v Evropě,“ dodává. I proto se jí někdy přezdívá německé Finsko.
„Jezero Müritz je největší. Rozkládá se celé na německém území. Má 117 kilometrů čtverečních, je 29 kilometrů dlouhé a 14 kilometrů široké. Průměrná hloubka je šest metrů,“ popisuje Klaus.
V jednom musím dát Klausovi za pravdu. Voda je tu skutečně téměř průzračně čistá, rozhodně čistější, než jsem nedávno viděla u moře na Baltu. Pro místní je zájem o jezerní oblast v jinak ekonomicky problematickém Meklenbursku–Předním Pomořansku vítaným zdrojem příjmu.
„Před 20 lety tu byly dva hotely, dnes je jich 40. Celé město je nádherně opravené, restaurované. Jsem šťastný, že jsem tu změnu mohl zažít,“ pochvaluje si někdejší občan NDR Lambrecht.
Vracím se do přístavu. Chvíli váhám, zda se nevydat alespoň na plavbu parníkem, když jsou dnes všechny lodě obsazené, ale nakonec si říkám, že jezero vzdálené hodinu a půl od Berlína určitě navštívím i příště. V tropickém vedru je možná než na loď lepší skočit rovnou do vody.
