Polskem křižuje Vlak Solidarity

Vzpomínkový vlak jsem zastihl na nádraží ve Varšavě. Smysl akce mi vysvětlil její hlavní koordinátor Lukasz Kowalski.

„Chceme lidem připomenout, že před 30 lety se v Polsku stalo něco velmi důležitého. I díky vzniku hnutí Solidarita později padla železná opona. Mám pocit, že povědomí hlavně mladé generace je někdy velmi chabé. I proto jsme vymysleli tento vzpomínkový vlak. Jezdíme po nádražích, jsme i na facebooku,“ dodává Lukasz.

Jeho kolega Piotr se stará právě o internet. „Vagón jede pouze pár dní a už ho na síti pravidelně sleduje skoro tisíc lidí. I takto se dá mladé generaci přiblížit nedávná historie,“ dodává Piotr, což oceňuje návštěvník vagónu Wojciech: „Je skvělé, že nápad vzešel od mladých lidí. Kdybych s něčím takovým přišel já, jakožto účastník těch 30 let starých událostí, možná bych nikoho nezaujal.“

Do vlaku už mě zve Joanna Zentar. „Stojíme ve vagónu, který je hlavní kulisou našeho projektu. Po celý měsíc bude naším domem. Tady bydlíme, spíme a taky tu pracujeme, když po večerech zpracováváme všechny materiály, které jsme během dne nasbírali,“ říká mi paní Joanna.

Je to takový dům na kolejích. „Pořád se někam přemisťujeme, připojují nás k různým lokomotivám, stojíme na nejpodivnějších místech. Ale je to úžasný, životní zážitek,“ přiznává Lukasz Kowalski a postupujeme dál soupravou.

„Toto je srdce vagónu, náš salónek, kde máme počítače, kde můžeme usadit hosty, kde se scházíme,“ ukazujeme mi Joanna největší místnost ve vagóně. „A samozřejmě, že nemůže chybět ani kuchyň,“ končí pohlídku.

Vracíme se na perón a opět nás míjí jeden z rychlíků. Před vagónem už stojí mobilní výstava o historii Solidarity a stávkách v roce 1980. Součástí projektu je také ukázka, jak fungovalo podzemní hnutí. „Pracuji tady na sítotisku, který sloužil k vydávání zakázaných letáků a novin. Zejména pro mladé lidi je to atraktivní,“ říká mi slečna Alice.

Vzpomínkový vagón je v červených barvách, uprostřed má logo internetových stránek projektu a nad ním je důležitý nápis, konkrétně otázka. „Ptáme se, jak dnes chápeme svobodu. Tuto otázku pokládáme lidem během našeho putování Polskem,“ vysvětluje mi Joanna.

Vlak se teď zastaví v každém větším městě. Výpovědi návštěvníků výstavy a vagónu se archivují. „Snažíme se většinu příběhů, které nám lidé vypráví, nahrát na kameru nebo na diktafon. Vše pak předáme v Gdaňsku evropskému centru Solidarity,“ dodává Kowalski.

Celkem se vybere sedmnáct nejzajímavějších výpovědí. „Po jedné z každého města. Tato část projektu má heslo: Jak malé kamínky spustily celou lavinu, tedy vznik Solidarity v roce 1980,“ připomíná Joanna.

Své vzpomínky na rok 1980 jí nabídl i pan Tomasz: „Byl jsem čerstvě po zatčení státní bezpečností a bál jsem se, že mě vyhodí ze školy. Ale naštěstí měli tajní jiné starosti.“

„Ne vždy mají cestující chuť, aby se u nás zastavili, protože jim zrovna jede vlak. Ale řada lidí má přeci jen na peróně čas, a tak se přijdou podívat,“ říká mi Lukasz. Šanci mají Poláci až do poloviny srpna, kdy vagón dorazí do Gdaňsku, kolébky Solidarity.