Turisté mění tvář prastarého Luxoru

starověké vykopávkyFoto: Jiří Hošek

Pojďme se nyní podívat do Egypta. Nikoliv za krásami moře a potápění, ale za tím, co tuto zemi tvoří jedinečnou - staroegyptskými památkami. I když při návštěvě v Luxoru jsem si zapisovala většinou jiné poznatky než zážitky z hrobek a chrámů.

Luxor, teplo, kvetoucí keře a zářící Nil. Po deseti letech, co jsem toto místo posledně navštívila, vše zůstává stejné. Také vozíky tažené koníčkem ozdobené Fatminou rukou pro štěstí. Stejné jsou i lisovny cukrové třtiny a lahodná šťáva z ní. 

Luxor, bývalý Veset, bývalé Théby, sídlo velkých faraónů, město starší než 4000 let. Stejně jako dříve je plný turistů, kteří sem vnášejí blahobyt, o kterém se jiným Egypťanům může jenom zdát. Obchody jsou dál plné vábných i méně vábných turistických suvenýrů a ulice plné neodbytných naháněčů. Nabízejí vám všechno možné, počínaje plavbou po Nilu a konče předraženou lahví vody. 

Ale přece je Luxor jiný. Vlastně už na první pohled celý rozkopaný. Od řeky do centra se dostanete jen velkou zacházkou. Stinný park nahradil rozpálený betonový plácek. Bývalo tady pěkně večer, když květiny voněly a rodiny si dopřávaly malý piknik v trávě. 

Obchodníci vysvětlují, že město se modernizuje. Starosta chce obnovit původní cestu sfing od luxorského chrámu až do Karnaku. Ach, to by jistě bylo pěkné, ale bohužel mnoho sfing schází. Ale chybějící by se prý nechaly vyrobit z plastiku. Proč ne, i Egypt jde s dobou a starostovi to připadá jako dobrý nápad. 

Takže koníček sice běží jako běhával, ale namísto příjemnou cestu pod palmami po nestvůrných prostorách nového parkoviště. Musí být obrovské, turistů stále přibývá a s nimi i autobusů, které je přivážejí. Nejvíce z Hurgády a jiných letovisek. Tisíce a tisíce umění milovných turistů v šortkách obětovaly den u vody chozením po památkách. 

My se potíme v dlouhých sukních a rukávech zcela marně. Myslely jsme, že se to v muslimské zemi tak sluší, ale ostatní turisté chodí v šortkách a ženy snad dokonce jen v podprsence. Co na tom záleží. Proběhnou se po Karnaku, navštíví hroby a chrámy na západním břehu, jen letmo, aby všechno stihli a zase zpět k bazénu. Individuální turistice není už v Egyptě přáno. 

Na západní břeh se naštěstí dostaneme přívozem, zatímco turistické autobusy musí po mostě, desítky kilometrů odtud. Do přívozu nás ještě pustí, ale k hrobkám už žádná veřejná doprava nejezdí. Dřív se samostatný cestovatel svezl minibuskem alespoň ke staré vesnici Gurna na svahu hor. Přestala však existovat. Taxikář vysvětluje, že přijely buldozery a srovnaly malebnou vesnici jednou provždy se zemí. Proč proboha? 

Oficiální důvod byl, říká taxikář hněvivě, že dříve - před sto lety - tam bydleli vykradači hrobů jako jeho dědeček a pradědeček. Teď ovšem žili z turistů - vyráběli suvenýry, chovali zvířata. 

„Nechtěli jsme se stěhovat. V těch domech jsme měli pochované rodiče. Ale museli jsme. Postavili pro nás takové betonové domky - úplně maličké - a hlavně rozestěhovali rodiny pryč od sebe. To byl ten důvod. Rozdělit Gurnu. Vládě se nelíbilo, jak jsme drželi pohromadě,“ stěžuje si taxikář. 

Lidé se mají bát a poslouchat, protože v Egyptě jsou lidé chudí a hněvají se. Také se ptají: Kam jdou všechny ty peníze od turistů, kteří přijíždějí ve velkých autobusech?