Londýn proměnil průmyslovou zónu v Olympijský park
Do příští letní olympiády v Londýně zbývají ještě necelé dva roky, ale přípravy jsou už v plném proudu. Před pár dny jsem spolu s několika dalšími zahraničními novináři dostal jedinečnou příležitost podívat se i s mikrofonem do rozestavěného Olympijského parku na východě Londýna.
Snad mi to pořadatelé prominou, ale novinářský výlet na příští olympijská sportoviště připomínal tak trochu školní zájezd. Velká očekávání, přísná paní učitelka a trochu rozjívení žáci. Kdo chtěl promluvit, musel se nejdříve se zdviženou rukou přihlásit. I když do rozhlasového mikrofonu se smělo alespoň šeptat.
„Území Olympijského parku je celé oplocené,“ upozorňuje nás průvodkyně. Plot je vybaven kamerami, takže nikdo nemůže v noci přelézt a něco odnést, nebo si zkusit na už dostavěných sportovištích zatrénovat.
Stačily dva roky a bývalá průmyslová zóna, kde se kdysi třeba vařilo z kostí mýdlo, udily ryby, barvil textil, se změnila k nepoznání. Teď se otočte napravo - vidíte elegantní olympijský stadión s 80 tisíci sedadly vyztužený bílými ocelovými oblouky. Při pohledu zvenčí připomíná trochu nedbale odloženou královskou korunu. Náhodou, nebo schválně?
A teď zase vlevo. Pylony velodromu musely 20 metrů pod zem, pokud měly cyklistickou dráhu pevně ukotvit. K říčce Lee, která přetíná areál na dvě poloviny, se kdysi svážela sutina z německou luftwaffe vybombardovaného Londýna. „Ne, žádné nevybuchlé pumy jsme tu nenašli,“ uklidňuje kolegy průvodkyně a jedním dechem napomíná fotografa, který vstal, aby pořídil pár fotografií.
Když se dozvídám, že krom 180 firmiček a firem – například udírna lososů zabírala cílovou rovinku atletům – museli organizátoři vystěhovat i tři tábory kočovníků s karavany, nedá mi to, abych se nezeptal, kam se ti, co zabírali místo třeba vodním pólistům, vlastně poděli.
„Dva z táborů byly stejně nelegální a pro třetí jsme našli místo jinde,“ dozvídám se. Přes všechnu tu příští olympijskou krásu a noblesu, která mě obklopuje, mi je těch, kteří si tu museli zabalit svá fidlátka a přestěhovat se jinam, trochu líto. I když konec konců právě to kočování k jejich životu patří.
Na první pohled je Olympijský park nesmírně přehledný a kompaktní – od jižní brány po severní cíp jen nějaké 2,5 nebo 3 kilometry. Vzdálenosti mezi házenkářskou halou, plaveckým stadiónem a atletickým oválem se měří na desítky, možná stovky metrů. Atleti dojdou z přilehlé vesničky na stadión za pět deset minut, aniž by se zadýchali.
Bagr nalevo před sebou hrne hlínu, na jiném místě už sázejí stromky. Jeřáby kompletují střechu plaveckého areálu a dělník ve fosforeskující vestě myje cestu od bláta. Od paní učitelky se dozvídáme, že svou malou olympiádu tu mají i týmy stavějící jednotlivá sportoviště. Soutěží, který bude ohleduplnější vůči životnímu prostředí. Jen už jsem zapomněl, jestli je teď v čele velodrom, nebo hala na házenou.
Fakt je, že skoro dvě třetiny stavebního materiálu se do areálu dostává po železnici a řece. A nic nemá přijít nazmar – už teď mají organizátoři přesné plány, co s jednotlivými sportovišti, až olympiáda skončí.
Líbí se mi nápad s halou na košíkovou postavenou ze stavebnicových dílů. Až padne poslední koš, tak ji zase rozmontují a pošlou tam, kde o ni bude zájem. Takže pokud třeba vám chybí v okolí basketbalová hala, zkuste se za dva roky přihlásit. Jen budete muset asi počkat, až vás vyvolají.
Mohlo by se zdát, že olympijské hry v Londýně jsou ještě daleko, ne však pro organizátory. Ti už dnes promýšlejí každý detail, aby vše fungovalo, jak má – doprava, infrastruktura, bezpečnost i zábava. Už teď se například ví, že celý olympijský areál by mělo obsluhovat deset linek metra, vlaky, autobusy, ale i nově budované linky nadzemní dráhy, řekl posluchačům Zápisníku zahraničních zpravodajů autor reportáže Ivan Kytka v telefonickém rozhovoru z Londýna. A prozradil také, kdy začne předprodej vstupenek, kolik bude britské daňové poplatníky olympiáda stát nebo jak se na olympiádu připravují obyvatelé Londýna.
Zobrazit Olympijský park v Londýně na větší mapě
