V Belgii by bez mlýnu pivo neuvařili

Bývaly kdysi skoro na každé říčce a lidé by si bez nich svůj každodenní chléb neupekli. Vodní mlýny patřily do krajiny stejně jako dnes sloupy elektrického vedení. V mokřinaté oblasti zvané Pajotenland na západ od Bruselu klapaly takových mlýnů desítky.

Dnes tam jeden v obci Sint Gertrudis Pede stále funguje a dokonce obilí na mouku mele. V oblasti proslulé také množstvím malých pivovarů nebyla mouka to hlavní, co se ve mlýně mlelo.

Voda padá z náhonu seshora na kolo, roztáčí je a to dává do pohybu nejen mlýnské kameny uvnitř, ale také třeba drtičku kukuřice pro drůbež a další důmyslné pomocníky, kterými si mlynáři ulehčovali jinak velkou dřinu.

V Bruselu a okolí bývaly stovky vodních mlýnů. Buď na potocích, nebo na řece Senně, kterou ovšem v předminulém století bruselští architekti schovali do kanálu pod zem. Na blatech kolem jinak věčně mokrého Bruselu vyrůstaly malé rybníčky v umělých kopečcích, ze kterých se hnala voda na mlýn jako je ten v Sint Gertrudis Pede.

Některé z mlýnů ještě stojí, a dokonce mají i mlýnské kolo. Jen tento jeden však ještě slouží původnímu účelu. „Meleme tu mouku a nabízíme ji návštěvníkům, kteří do mlýna přicházejí. Neděláme tak jemnou mouku jako profesionálové, ale lidé si mohou tu naši nahrubo mletou u nás koupit jako suvenýr,“ vysvětluje Yves Sterckx, převlečený dočasně za mlynářského mistra, a nabízí mi balíček zdejší mouky.

Takzvaná lovaňská kamna

Mlýn se spouští vždy dvakrát v měsíci – každou druhou a čtvrtou neděli. Z namleté mouky si mohou zájemci v domku mezi náhonovými rybníčky také upéct chleba ve staré peci. Mají možnost projít si nejen mlýnici, ale celý dům a vidět, jak kdysi mlynáři žili.

Jsme právě v parádně zařízeném obývacím pokoji. „Tohle jsou lovaňská kamna. V zimě v nich ještě topíme. Měla dvojí účel, hřála a zároveň se na nich vařilo. Daly se na nich péct i palačinky,“ poznamenává Yves Sterkx.

Černostříbřitá kamna stojí skoro uprostřed místnosti a od nich se ke zdi táhne něco jako horký barový pult – plotna, která je vlastně vodorovným komínem. Na ní se připravovalo jídlo, a protože byl její povrch zcela hladký, mohlo se na něj nalít i palačinkové těsto. Jak důmyslné!

Další vynález je přímo v mlýnici. Aby pytle s obilím nemuseli nosit čeledíni po schodech k násypce, je tu pytlový výtah. Stačilo na stále se otáčející mlýnské kolo připojit menší kolečko a to přes kladky navíjelo provaz přivázaný dole k pytli. Záklopka v podlaze se po vyjetí pytle sama zase zavřela a pytel stál ve druhém patře. V pytlích bývala i pšenice a žito, ale hlavně se tu mlel ječmen.

„Většina mlýnů, které se nacházely v okolí, mlela ječmen pro pivovary. Tato oblast Pajottenland byla známá množstvím malých pivovarů. I dnes jich tu je hodně. Tady se na jediném místě na světě vyrábí pivo vykvašené za pomoci speciální bakterie, která se vyskytuje jen u nás,“ připomíná mi Yves Sterckx. Je to mírně nakyslé pivo geuze, které se nechává dokvasit ještě v lahvích a může se v chladu skladovat i desítky let.

Vždy, když je mlýn otevřený pro veřejnost, obléknou se členové Sdružení pro zachování tradic do dobových kostýmů a stávají se živou kulisou této historické památky. Všichni jsou dobrovolníci z organizací pro ochranu přírody, pro kulturní dědictví nebo jsou to lidoví umělci. Mlýn patří městu Dilbeek a oni tu ostatním ukazují, jak „bejvávalo, bejvávalo“ dobře. K tomu prodávají své řemeslné výrobky, koláče a domácí pivo.

Na mlýnici vodního mlýna nedaleko Bruselu

„Není to samozřejmě výdělečné, ale je to velmi hezké pro lidi z okolí a oni si toho cení,“ říká členka sdružení Dilbeecké dědictví Renate Devreese. „Mají to rádi, protože jim to připomíná mládí. Často tu říkají: Tenhle kávomlýnek používala ještě moje babička, takové židle stávaly u mého dědečka ve světnici. A podobně. Lidem se líbí vidět, že jejich život navazuje na to, co tu zanechaly předchozí generace.“

I já jsem měl ten pocit. Ve zdejší kuchyni jsem objevil mně dobře známý mlýnek na maso, na kterém jsem mamince mlel vepřové na karbanátky. Vzpomínku na dědečka mi vyvolal i mlýnek na ovoce, kterým jsme na chalupě z rybízu a angreštu mleli kaši na marmeládu a na sirupy. A zas až tak dávno to nebylo.


Zvětšit mapu: Vodní mlýn u obce Sint Gertrudis Pede v Belgii
autor: pan
Spustit audio