Západ USA ještě pořád vzdoruje civilizaci
Země tlouštíků, konzumu, nevzhledných a nudných měst – tak dnes může na návštěvníka působit Amerika. Hlavně když zůstane na východě nebo středozápadě země. Úplně jiný pohled na Spojené státy však nabízí hornatý západ.
Říkají tomu tady Grand View – česky volně přeloženo Velkolepá vyhlídka – a to, co vidím, je opravdu těžké popsat slovy. Stojím na okraji skalní stěny která se kolmo propadá do hloubky odhadem stovky metrů. Přede mnou, kam oko dohlédne, napravo i nalevo se táhne červenohnědá skalnatá krajina. Někde je zvrásněná, jinde doslova rozrytá hlubokými kaňony. Místy prudce vystupují k nebi úzké jehlanovité kamenné věže.
Na zeměkouli prý není mnoho míst, kde by se vám nabídl podobně dramatický obrázek, říká profesionální strážkyně Národního parku Canyonlands Karen Henker. „Náš kraj je součástí velkého geologického celku, kterému se říká Coloradská náhorní plošina. Tu vytlačily geologické síly do výšky asi kilometr a půl a vystavily různé vrstvy skal účinkům počasí a eroze. Tak časem vznikly ty nejfantastičtější skalní útvary,“ vysvětluje.
„Skládají se z prastarých sedimentů, které mají původ v nespočetných útvarech a prostředích – od písečných pouštních dun po dno oceánu. V téhle oblasti se postupem času vytvořilo mnoho horských útvarů, které podlehly erozi, a na jejich místě se tvořily nové. Tak se vršily usazeniny jedna na druhou,“ popisuje strážkyně parku.
V téhle části Ameriky na rozhranní států Colorado, Utah, Arizona a Nové Mexiko tak najdete vůbec největší koncentraci národních parků. Nejznámější z nich je určitě Grand Canyon – Velký kaňon. Ovšem troufám si říct, že je to nejenom vůči zdejšímu parku Canyonlands trochu nespravedlivé.
„Mezi národními parky patříme k těm mladším. Park založili až v roce 1964. Zdejší krajina je však velmi stará. Většina skal, které jsou vidět na povrchu, vznikala před stovkami miliónů let,“ upozorňuje Karen Henker.
„Celý park Canyonlands má rozlohu přes 500 čtverečních mil, tedy skoro 1400 kilometrů čtverečních. Uprostřed se Zelená řeka vlévá do Colorada a jejich soutok dělí jako velké písmeno ypsilon park na tři zhruba stejné části. Teď se nacházíme v té, které se říká Ostrov na nebi. Je sevřená mezi oběma řekami ve výšce 1800 metrů nad mořem,“ ukazuje.
„Po soutoku dělí řeka Colorado park na část zvanou Jehly plnou pískovcových věží a takzvané Bludiště zvrásněné kaňony. Obě části vypadají překvapivě každá jinak,“ doplňuje svůj výklad strážkyně parku. V Canyonlands si tak na své přijdou třeba rodiny s dětmi, stejně jako zdatní cestovatelé, kteří hledají samotu.
„Máme tady stezky, které jsou dlouhé necelý kilometr a dají se projít i s malými dětmi. Stejně tak tady najdete okružní stezky dlouhé přes 30 kilometrů. Takže pokud patříte mezi návštěvníky, kteří mají víc času a energie, můžete se dostat docela hluboko do parku,“ podotýká Karen Henker.
Na své si tu přijdou i lidé, kteří chtějí získat pocit, že mají krajinu sami pro sebe. Obzvláště část parku zvaná Bludiště prý nabízí naprosto unikátní možnosti pro samotářské výpravy. „Máme tady silnice pro terénní auta a stezky, které vás zavedou opravdu hodně daleko od běžných silnic. Tam jste už sami mezi skalami. Společnost vám budou dělat tak leda krkavci. Nikdo jiný,“ zdůrazňuje strážkyně a upozorňuje, že je však potřeba dobře se zásobit vodou.
Návštěvníci východního pobřeží nebo rovinatého středozápadu Spojených států si můžou v paměti odvážet obraz země plné nudných nevzhledných měst obydlených zpohodlněnými tlouštíky, kteří už nadobro propadli všeobjímajícímu konzumu. Chcete-li získat úplně jiný obraz drsné země, která dodnes na mnoha místech vzdoruje všem civilizačním vlivům, musíte dál na západ. Třeba do národních parků na Coloradské náhorní plošině. Věřte mi, stojí to za to.
Zvětšit mapu: Národní park Canyonlands v Utahu, USA
