798 - centrum čínské avantgardy

Říká se jim Bobo a působí v bývalé továrně v Pekingu. V místě, kde se vyráběly armádní zakázky a které v minulosti navštívili třeba severokorejský diktátor Kim Ir-sen nebo supermodelka Cindy Crawford. Řeč je o umělecké zóně 798 a jejích avantgardních obyvatelích.

798, tři obří červené číslice na zdi oddělující od sebe dva světy. Na jedné straně široká ulice a ruch velkoměsta, na druhé mikrosvět, kde se lidé dorozumívají jen prostřednictvím umění. A nevadí, že mu mnozí ani nerozumí. "Líbí se mi Picasso, který zcela změnil výtvarné vnímání," říká mi galerista, který donedávna maloval ženské akty, ale teď se zaníceně vrhl na slavné revolucionáře.

Galerie Pata, Dara, Pébeo, Jin-šu, černobílé fotky z Tibetu, grafitti na stěnách i nespočetné kluby. Všechno je módní, všichni jsou Bobo, což je zkratka pro buržoazní bohémy pocházející z Ameriky 90. let. V Pekingu se používá jako označení kulturní smetánky, která se na přelomu 20. a 21. století přestěhovala do opuštěného areálu továrny v části zvané Ta-šan-c'.

Původně vojenský komplex se začal budovat na začátku 50. let minulého století nejprve za pomoci sovětských, později i východoněmeckých expertů. Městečko samo o sobě, kde dělníci a jejich rodinní příslušníci měli k dispozici i takové vymoženosti jako taneční sál, tréninkové haly pro atletiku, fotbal a další sporty, nemocnici s nejmodernějším zubařským vybavením v Číně a nechyběly ani literární kluby. Čínská avantgarda nemohla najít lepší útočiště.

"Tento druh umění je velmi populární, zákazníků mám dost a dost. Mé obrazy přinášejí jasné poselství a ovlivňují mysl zájemců," vysvětluje mi majitel Rudé galerie i autor vystavených děl v jedné osobě, čtyřicetiletý Čeng Wej, proč se soustředí na kresbu komunistických hrdinů. Revoluční proto není jen název jeho galerie, ale i barevné provedení a tematika samotných obrazů.

"Převládá červená, protože všechny namalované postavy jsou čínskými národními hrdiny. Bojují, obětují se za druhé, umírají za vlast. Barva odráží jejich ducha a revoluci. K nejznámějším patří Chuang Ťi-kuang, který zahynul v Korejské válce, když se vlastním tělem snažil zastavit déšť kulek létajících z amerického kulometu. Učí se o něm i děti na základní škole," ukazuje mi Čeng Wej. Postupná komercionalizace zóny 798 se ale nevyhnula ani jemu. A tak si od něho můžete koupit i různé doplňkové předměty včetně rudých peněženek, na kterých je vyobrazen jak Mao Ce-tung, tak i Ježíš Kristus.

O chvíli později procházím spletí uliček lemovaných zdmi z červených cihel. Do výšky ční komíny, ze kterých už se dávno nekouří. Nad Studiem W je umístěna obří hlava ryby. A nedalekému náměstí Originality dominuje růžová socha nahé dívky na jízdním kole. Srovnávání s newyorskou Greenwich Village je určitě na místě.

"Cítíme se tu šťastně. Centrum má zvláštní, fantastickou atmosféru, která vás okamžitě pohltí. Při vstupu do komplexu prakticky hned zapomenete na šeď všednodennosti," líčí mi dojmy asi pětadvacetiletá Wang Feng-jen, která právě vyšla z nejznámějšího zdejšího klubu Jen nabízejícího jak výstavy, tak i koncerty čínských a zahraničních skupin.

Někdejší "pracovní jednotky", kde příslušníci Maovy dělnické armády plnily pětileté plány, znovu plně ožily. A nejen tvůrčí svobodou. V jedné z úzkých uliček mne zaujal plakát lákající na další v Číně vpravdě neobvyklou výstavu. Jmenuje se Nádherné padělky. Nadsázka je zřejmá i vtipná. Bez ohledu na to, že v samotném centru Pekingu stojí obchodní dům na kopie čehokoli.

"Umění ve mně vyvolává zvláštní pocit. Nepocházím z Pekingu, jen tady pracuji, ale o umělecké zóně 798 jsem hodně slyšela a konečně jsem se sem vydala. Něco je sice bláznivé, ale líbí se mi tady," svěřuje se mi studentka Wan Šan.

První pekingské bienále v roce 2003 se tak ani nemohlo konat jinde, stejně jako o rok později i první Mezinárodní umělecký festival. Nechyběly šokující exhibice hledající hranice mezi čínskou modernou i postmodernou. V nedávné době ale galeristy i návštěvníky spíše než otázka, zda jde ještě vůbec o umění, trápily plány pekingské vlády i developerů celý areál stojící na lukrativních pozemcích zbourat a vystavět na něm luxusní byty a kanceláře.

Do boje za záchranu 798 se vrhnul i sochař a profesor Akademie umění a designu Li Siang-čchün. Mohl si to dovolit, protože byl v roce 2004 zvolen zástupcem 12. zasedání čínského národního parlamentu. Mohutný lobbing nakonec přinesl své ovoce a zóna Ta-šan-c' zůstala zachována.

autor: mir
Spustit audio